Dance? [Book 2]

|15|

Ráno mě probudil můj budík už v 5 hodin. Převlékla jsem se a nasnídala se. Nemůžu na soutěž jít hladová. Vzala jsem si můj batoh a vyrazila do klubu. Mám tam s Adrienem sraz. Venku byla ještě tma a ulice byly prázdné. Občas projel ranní autobus a v některých oknech se svítilo. Jinak tu je jak po apokalypse. Seběhla jsem schody do klubu a Chat tam už čekal.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho potichu.
,,Dobře ráno." usmál se na mě a moje srdce opět roztálo. Co to se mnou dělá? Vyrazili jsme na cestu k akademii. Kupodivu se už i první kolo koná tam. Cestou vládlo trapné hrobové ticho, ale Chat se rozhodl, že ho přeruší.
,,Je to všechno tak zvláštní..." mlčela jsem, protože nevím, co má na mysli.
,,I přes to všechno co se stalo, jsme se opět potkali." myslí to snad jako...? Neee. Takhle to být nemůže.
,,Jako by to byl osud, abychom spolu byli." spletla jsem se. Myslí to přesně takhle. Chytnul mě za bradu a otočil čelem k sobě. Jeho oči byly plné touhy, lásky a...zklamání? Chvíli jsme tam takhle stáli a utápěli se v pohledu toho druhého. Já ale po chvíli svoji hlavu odtrhla a pokračovala v cestě. Zbytek cesty pokračoval opět v tichu.

Když jsme dorazili na akademii, první nás čekala prezence. Podepsali jsme nás příchod a šli jsme každý do jiné šatny. Otevřela jsem dveře a bylo tam přeplněno. Plno holek si nad mým příchodem povzdechlo, nejspíš proto, že nemají šanci mě porazit. Věci jsem si dala do rohu a převlékla se do kostýmu. Nechtěla jsem trávit víc času pod vražednými pohledy ostatních holek, tak jsem se rozhodla jít omrknout pódium a okolí.

Když jsem šla po chodbě, naproti šla nějaká holka v oranžovo bílé. Někoho mi připomínala, ale nevím koho. Když procházela kolem, vrazila do mě ramenem.
,,Hej! Bacha na cestu." vykřikla jsem, ale ona se ani neuráčela otočit.
,,Bacha na pusu beruško." zavrčela a zmizela za roh. Tuhle holku jsem už na sto procent někde viděla. Pokračovala jsem v cestě.

Pódium bylo obrovské a před sebou mělo ještě větší hlediště. Páni tady se musí ale konat obrovské show. Úplně nahoře hlediště byl východ. Hádám, že to jsou vchody ze školy. Tak moc bych se tam chtěla podívat. I na tu blbou chodbu školy. Ale jelikož je sobota, nejspíš budou ty dveře zamčené.
,,Prosíme všechny soutěžní dvojice, aby se dostavily do zákulisí pro pořadové číslice. Za dvacet minut začínáme." ozvalo se z reproduktorů a já jen zašla ta oponu do zákulisí. Stála tam paní v černém saku a kalhotách. Vlasy měla v drdolu a červená ofina jí padala do očí.
,,Dobrý den." pozdravila jsem, ale ona mi do rukou jen vrazila dvě čísla a pár kancelářských sponek. Divná to ženská.

Moje výška mi teď moc nepomáhala v hledání Chata, ale po chvíli mě někdo čapnul za ruku. Otočila jsem se a narazila mu do hrudi, přičemž jsem okamžitě zrudla.
,,Ehm t-tady máme p-pořadové čísla." řekla jsem a podala Chatovi číslo 17 a sama na sebe jsem připnula číslo 16.
Bylo tu opravdu přeplněno. Zatím odtancovalo asi pět dvojic a jen jedna z nich se vrátila s úsměvem na tváři. Když zavolali čísla 12 a 13, zvedla se ta nepříjemná holka. Cestou na pódium do mě opět vrazila.
,,Hej ale co máš za problém?!" chytla jsem ji za ruku a když se na mě otočila, zamrazilo mi. Ty její párkové vlasy jí vysely podél obličeje. A pořád se zákeřně usmívala.
,,Ty!" Vykřikla jsem a ona se jen usmála.
,,Ano, já!" vyškubla se z mého sevření a kráčela si to na pódium s nějakým ulízaným hezounem. Jestli tady je jen kvůli pomstě, tak holčičku pošlu hodně hluboko pod zem! Jejich sestava za pár minut skončila a vracely se zpět. Ale něco mi na ní nesedělo. Cestou kolem mě se na mě ani nepodívala a koukala celou dobu do země. Ten kluk ji ještě tak objímal, aby ji ještě víc schoval. Něco tady smrdí.

,,Soutěžní čísla 16 a 17!" ozvalo se a my se vydali na pódium. Začala jsem být nervózní. Chytla jsem Chata za ruku. Nejdřív se napjal, ale pak tu svou ruku obmotal kolem mé. Odpověděli jsme na pár otázek a potom se postavili do úvodní pozice.
A začali jsme tančit.

Tadá🎉
Hah, tu minulou kapitolu jsem psala snad milion let a tuhle jsem napsala snad za dvacet minut hned potom😅nojo, inspirace si čas nevybírá.

Dám vám sem další názor, který se úplně přesně shoduje s mým na díl Riposte 😂🙏

ADRIENE... NĚCO TI TEĎ ŘEKNU. I TA KAGAMI VIDÍ, ŽE SE TI MARI LÍBÍ, ALE TY SE PROSTĚ ZAKOUKÁŠ DO NÍ ŽE JO?! NE, FUJ JE TO! ZLÝ ADRIEN!

Ale na druhou stranu se na díl, kdy se ukáže Luka strašně těším. Luku a Mari shippuju už teď a to v seriale Luka ještě ani není😍😍myslím, že to je můj další OTP❤️

Asi budu nějaké vtipné nebo pěkné obrázky dávat na konec každý kapitoly😂

Jinak BTW...

Taaaaakovyhle nový příběhy pro vás chystám😊

Ahojda❤️