Dance? [Book 2]

|14|

Cestou domů jsem jen nepřítomně zírala před sebe. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to udělala. Co jsem to udělala? Ještě teď mi mravenčily rty. Myslím, že teď už se ho nezbavím. A abych pravdu řekla, ani se ho zbavit nechci. Doufám, že si to dneska na zkoušce vyjasníme. Nemůžu uvěřit tomu, že už zítra se začne rozhodovat o mé budoucnosti. Tak moc bych se na tu akademii chtěla dostat!

Rozhodla jsem se, že už domů nepůjdu. Šla jsem rovnou do klubu. Když jsem seběhla schody, kupodivu tu bylo čisto. Asi se žádná party nekonala. Ze sálu se ale ozývala hudba. Cvičila tam Hope. Jen jsem ji pozdravila a snažila jsem předstírat, že jsem strašně zažraná do mé rozcvičky.
,,Tak jo, co se děje." zeptala se Hope a otočila se ke mně.
,,N-nic se neděje, c-co by se mělo dít?" řekla jsem, ale Hope mě už dávno prokoukla. Sedla si ke mně na zem a podepřela si hlavu, jako bych jí měla vyprávět nějakou pohádku. Jen jsem si povzdechla, z tohohle se nevykroutím.
,,No, víš jak tu byla včera ta velká party..." začala jsem nejistě, ale Hope se s ničím nepatlá.
,,K věci." řekla jednoduše.
,,Trochu jsem se s Chatem pohádala a pak jsem si to šla vynahradit na bar." Hope se začala usmívat, proč mám takový pocit, že ona chce abych s ním skončila?
,,Trochu jsem to tam přehnala a Adrien mě odnesl k sobě domů. Tak trochu mě zachránil."
,,Tak trochu? Kdyby tě neodvedl, možná se někde pod stolem válíš do teď." začala se mi Hope smát a já se taky usmála. Pamatuju si, jak jsem ho na začátku musela zachraňovat já před Kimem.
,,A u něj se něco stalo?" zeptala se Hope a já prostě musela zrudnout že jo?! Děkuju hormony!
,,Takže stalo! Povídej, přeháněj!" Hope teď vypadala, jako by se jí splnil sen. To jsem já a Adrien snad její OTP nebo co?
,,Ráno jsem se probudila a on mi přinesl snídani." chtěla jsem pokračovat, ale přerušilo me Hopeino hlasité "Awww". ,,Začali jsme si povídat, připadalo mi to jako za starých časů. Bylo mi dobře a úplně jsem vypla od okolního světa. Vnímala jsem jenom jeho a mě." Jeho zlaté vlasy, které jsou jemné jako peří. Jeho zelené oči, které by dokázaly otrávit. Jeho smích, který vykouzlí tisíce dalších.

,,Ehm haló? Ještě jsme neskončili." odtrhla mě od mého snění Hope lusknutím prstů. Počkat, o čem že jsem to snila? Určitě to byla čokoládová zmrzlina...jo, přesně to to bylo.
,,Nevím co to do mě vjelo, ale prostě jsem to udělala. Říkal si o to, není to moje chyba, že jsem ho políbila!" založila jsem si ruce na prsou a Hope se začala radovat. Skákala po místnosti, ale potom se zastavila. U schodů si někdo odkašlal a já moc dobře věděla, kdo to je.

,,Tak já vás nechám trénovat." řekla Hope a při odchodu na mě ještě mrkla. Já jsem na ní protočila oči, ať toho nechá. Chat si hodil věci na lavičku a pustil písničku. Začali jsme naši sestavu. Celou dobu jsem se koukala dolů, ale když promluvil, donutil mě tím se na něj podívat.
,,Přemýšlel jsem..." řekl jednoduše a při otočce se na mě usmíval.

,,Ooo vážně? Ty jsi přemýšlel?" zeptala jsem se a vyplázla na něj jazyk. Ještě před tím, než jsme si lehli na zem, se na mě ušklíbnul.
,,Ty a já. V tanci nám to celkem jde. Tvoříme dobrý pár." na tohle jsem mu neodpovídala a dělala jsem, že se strašně soustředím na kmitání rameny.
,,Co kdybychom tenhle skvělý pár tvořili i ve skutečnosti." zašeptal mi do ucha ještě před tím, než mě chytil za nohu a okolo pasu a začal se mnou točit. Když mě položil na zem, došlo k části, kdy se k němu mám hodně přiblížit, aby to vypadalo, že mu dám pusu. Já toho ale využila jinak.

,,Non, merci Chatton."

Usmála jsem se a cvrnkla ho do nosu. Popadla jsem moji tašku a vyrazila domů. Cestou z klubu jsem na sobě ještě cítila pohled Hope, který byl plný otázek. Na odpovědi si bude muset ale ještě počkat, protože ani já ty odpovědi ještě nevím.

Tadá🎉
Přijde mi, že jsem tuhle kapitolu dávala dohromady třeba tak rok😥
Ještě než se dáme do odpovědí na to málo otázek, které mi přišli, něco tu pro vás mám. Takovou malou srandu😋

A PŘESNĚ TOTO JE MŮJ NÁZOR NA CELÝ DÍL SAPOTIS! CHATE, CO TO SAKRA DĚLÁŠ?! PŘED LADYBUG? TAK JSI MENTÁL NEBO JO? LÍBAT MÁŠ PŘECE JÍ!

omlouvám se za spoilery. No nic, toť ve zkratce můj názor na nový díl😂😅

A teď odpovědi na otázky od kitty_martinez

Pro Ladybug/Marinette:

?Co vidíš na Adrienovi?
-Co na něm vidím? Asi velký potenciál a hlavně důvěru. I když mě už jednou zradil, nevím, proč se moje hloupé srdce rozhodlo mu znovu věřit. A dále tu jsou jeho oči, rty, vlasy, úsměv... Ale psst! Nic jsem vám neřekla, hlavně Chatovi to neříkejte!

?Proč ses zamilovala do Adriena?
Upřímně před těmi dvěma lety mě k němu táhla asi taková ta zakázána láska. Taková ta pravá lovestory jako Romeo a Julie. A teď? Ještě nevím, jestli jsem se do něj znovu zamilovala...

Pro Chata/Adriena:

?Opravdu miluješ Marinette?
-Ano, opravdu jí miluju a chtěl bych s ní strávit každou vteřinu. Ze začátku jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, že z té dětské lásky vyrostu. Ale ona to je nejspíš práva láska, ani nevíte, jak mi rvalo srdce, když jsem od ní musel odejít...

Ha teď už jsem to zase já. Mám otázku: co výzo? 😄
Jinak se uvidíme u další kapitoly❤️

Aj! Ještě jsem vám zapomněla poděkovat za překročení hranice 1K přečtení! ❤️moc děkuju❤️