Our world

Pojď trochu blíž, pak pochopíš.

Víte, co vznikne z obsese na rusalky (Těžkopádní pro lidské), Zlatého kompasu a Zaklínače? Hehe, přesně, totální sranec :D. Ba ne, vlastně se mi to i celkem zamlouvá, ačkoli fantasy radši čtu, než píšu. A vůbec, omluvuju se předem za nepochopení závěru i za sprostou krádež nápadů z knížek již zmíněných :D.

Inu, enjoy! :D

-DepkoidníLiškoun

---------------------------------------------------------------------------------------

Přestože už dávno odzvonilo klekání a na krajinu padla tma, návrší kopce žilo. Kolem nevysoké hranice se shromáždilo téměř veškeré obyvatelstvo městečka, nejstaršími počínaje, dětmi konče. Vůně medoviny a svařeného vína sklizeného loňského podzimu šimrala v nose a mísila se s pachem kouře. Dřevo stravováno plameny praskalo, oheň hučel a čas od času se nad něj vznesl roj jisker, to když nějaké poleno nevydrželo nápor a odporoučelo se mezi uhlíky naspod tam, kde nalezly svůj konec i vlněné panenky s roztřepenými končetinami. Mezi nohama dospělých se proplétala drobotina s hurónským smíchem a povykem jim vlastním, následována smečkou dameonů a povzdechy kolem menších ohňů usazených nejstarších nad tím, jaká je ta dnešní mládež, "jo to za našich mladých let". Bezzubými ústy žvýkali pečená jablka a ztráceli se ve vzpomínkách tak, jako se láskou a čarovnou nocí omámené páry ztrácely ve tmě.

Beltain, Valpružina noc.

A strhující vír tance, smíchu a zpěvu, vzduch nabitý magií a stále sílící energií jara.

V tom všeobecném mumraji si nikdo nevšímal odpojující se postavičky, očividně unavené hlukem a přílišnou koncentrací nejen lidských bytostí. Bez jakéhokoli vzruchu zapadla mezi stromy, aby se následně ocitla v jedné z křivolakých uliček, kde jediným zvukem byla ozvěna, vracející zpátky skřípění kamínků pod podrážkami bot. Dokonce ani halas z vršku kopce sem přes hradbu stavení neměl šanci proniknout. Distancující se dívka by snad i běžela, nebýt kelímku, nad kterým se ve chladném nočním vzduchu srážela pára. Přesto ale nasadila tempo dostatečně ostré, aby se během několika krátkých minut ocitla téměř na druhém konci města. Nikde nebylo ani živáčka, jen vítr zpíval v korunách stromů, jejichž větve byly obaleny drobnými lístky a pupeny. V momentě, kdy zpomalila, se do ní dal chlad, tady už poměrně patrnější, poslední připomínka nedávno minulých mrazů. Bez většího spěchu se brodila vysokou trávou alejí lip starých jako samo město i stavba, tyčící se na samém konci. Bylo k podivu, že ani po pádu církve nikoho nenapadlo starou zvonici strhnout, ačkoli pravou podstatu své funkce ztratila už více než sto let zpátky a vesměs nevěřící obyvatelstvo nesvolávala k večerní modlitbě. Stejně tak ale nikdo neměl nějakou velkou potřebu se o historickou budovu starat, neunikla tedy hlodajícímu zubu času, ať už v podobě dávno opadané omítky, či prázdných okenních tabulek, protože sklo bylo potřeba a naleziště písků vzácná.

Namáhané dřevo úpělo s každým nášlapem, když stoupala vzhůru po schodech zvonice, kterou na noc nikdo nezamykal – kdo by taky dokázal bez pomoci jakékoli techniky a přilákání pozornosti ukrást obrovský mosazný zvon? Navíc sem jenom málokdy někdo zavítal a dívka z toho popudu už léta dozadu stanovila maličkou místnost na vrcholku svým útočištěm. Jistě, mohlo to být nebezpečné, vždyť prohnilá prkna mohla kdykoli povolit a poslat neopatrného návštěvníka volným pádem vstříc kamenné dlažbě. Avšak bylo by tomu jenom v případě někoho, kdo nestrávil drtivou většinu svého života v lesích a korunách stromů, kde zrádné větve znamenaly jistou smrt.

O vetřelci věděla ještě dřív, než vetřelec o ní. Částečně díky včasnému upozornění jejího deamona, doteď si hovícího v kapuci jejího svetru, částečně za to mohl instinkt vypilovaný léty tréninku a stopování zvěře. Tak či onak ji přítomnost někoho cizího donutila k ostražitosti, byť to mohlo být jen zvědavé dítě, nebo kuna, hledající vhodné místo pro pelech, což ovšem bylo stejně pravděpodobné, jako sněhová vánice uprostřed parného letního dne. Cítila napětí, se kterým Faeni celý zježený obhlížel schodiště, hledajíc při tom možné způsoby, jak utéct, či se popřípadě bránit, kdyby byli napadeni a povědomě nahmatala v jedné z kapes malý nožík.