Despair

4. Část

„Myslím, že Luke je toho stejného názoru jako já," řekl pobaveně ten, co měl havranově černé vlasy a na tváři se mu rojilo strniště. Tetování měl na celých rukou a v jeho čokoládových očích šla zahlédnout jiskra pobavení. Jeho mohutná postava se lepila na tu dívku, co se zalykala a nemohla pomalu ani dýchat, jak ji držel silně pod krkem.

Zahleděla jsem se jí do očí, ve kterých se rýsoval strach. Nemohla jsem přesně určit, jak veliký byl, ale tohle bylo pěkně nechutné. Ráda bych jí pomohla, ale jak? Ten třetí kluk se otočil a já poznala svého bratra. Vyjekla jsem a dala si ruku na pusu. Odstoupila jsem o krok, až jsem vrazila do popelnice, která stála za mnou. Zhnuseně pohlédl na tu holku a poté od ní odstrčil toho černovlasého.

Věděla jsem, že je to špatný člověk, ale až takový, že by dokázal být spolupachatelem takového fyzického ublížení? Tohle už bylo moc i na mě. Sápal se na ni a ona jenom brečela a brečela. Tohle si nezaslouží žádná dívka. Takovou potupu, ublížení a ponížení. Vím, že mám chránit někoho jiného, ale proč také neochránit ostatní, když to potřebují?

Otevřela jsem prudce popelnici a popadla jeden odpadkový koš. Vzala jsem ho a hodila ho po Lukovi, který zanechal své špinavé činnosti a pohlédl na ty dva.

„Kdo to byl?" vyjekl a zaťal pěsti. Oba dva zakývali hlavou, že neví a já se usmála. Bylo to sice nechutné sahat do popelnice, ale co bych přece pro ostatní neudělala. Když se otočil nazpět, zopakovala jsem to znovu. To už se vytočil natolik, že chytl toho hnědovlasého za lem trika a přirazil ho o zeď.

„Na něco jsem se do prdele ptal!" vyštěkl a přitlačil ho více ke zdi. „Já to nebyl, tak se uklidni. Nebyl to ani Zayn, to bych to asi viděl. Takový si v poslední době pořád. Nehorázně protivný a agresivní více než si býval. Může za to tvá sestra, která zmizela? Určitě ji někdo unesl nebo se zabila," řekl sprostě a já měla chuť mu vlepit pořádnou facku. Už jenom z toho důvodu, že měl pravdu. 

I když jsem tak trochu neživá, pořád jsem holka, co bude sama sebe bránit. „Ty o mé sestře takhle mluvit nebudeš. Ano, možná jsme se nenáviděli, možná, že jsem ji dost často nechápal a dokázala mi lézt ne nervy, ale byla to moje sestra." „O to tu přece jde, ne? Byla," ozval se ten druhý, který stál kousek od nich. „Oba dva raději mlčte. Neznáte to, nevíte, co to obnáší mít sourozence, ještě k tomu, když jste byli každý den zklamaní z toho, že si s ním vůbec nerozumíte."

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Luke bude takhle o mně mluvit. Ta nenávist vůči nám dvěma byla tak veliká, že bych neřekla, že tam kousek něčeho dobrého v nás zůstalo. A že by byl někdy zklamaný z toho, že mi nerozuměl?  Musela jsem si přiznat, že i přesto, že je to prostě Luke, tak má pravdu. Možná, že jsme se měli oba dva více snažit. Když jsme byli malé děti, hráli jsme si spolu, ale časem to opadlo a mě to popravdě také mrzelo.  

Zavřela jsem oči a začala myslet na chvíle, kdy jsme se k sobě měli. „Luke, nech ji jít. Ta holka za nic nemůže. Je to jenom stvoření, které si také něco zažilo a takhle jí jenom zničíte život. Představ si, že bych tam byla já a díval by ses, jak ubližují mě, tvé sestře," řekla jsem si v hlavě a on sebou silně škubl. Otáčel se kolem sebe a na tváři měl zamračený výraz.

Chvíli stál bez hnutí a pak se rychle přesunul k té holce. Něco jí pošeptal a pustil ji. „Jde se do baru," poručil a ti dva se vydali za ním. Poslouchali ho, jako by to byl jejich vůdce nebo něco takového. Dívka s brekem utekla a já sjela podél zdi na zem. Přitáhla jsem si nohy víc k tělu, objala je a hlavu zabořila do klína.

Musel slyšet můj hlas, jinak by to neudělal. Jsem s ním pořád propojená a dokážu, aby mě jedině on slyšel. Aspoň nějaká naděje, jak ho přinutit a pomáhat mu v rozhodnutí. To je poprvé, co jsem litovala toho, že jsem to udělala. I přes to, jaký on je a jaký jsme měli vztah, jsme mezi sebou měli pouto, které nám říkalo, že nemůžeme na toho druhého dát dopustit. Měli jsme se chránit navzájem a já místo toho, abych teď dávala pozor na svého bráchu, tak budu ochraňovat nějakého cizího kluka. Mám to nařízené, ale na Luka nedám dopustit, i kdyby mě to mělo snad ještě více potrestat, než jsem potrestala já sama sebe.

Mohli jsme mezi sebou ten vztah urovnat a až teď mi došlo, že já udělala chybu, která se nedá vrátit zpátky. Smrt je něco, co si vás vyhlídne a vy tomu neutečete, i kdybyste se snažili sebevíce. Má více podob a je jenom na ní, jakou si na vás vybere, a já ji v tom akorát podpořila. Usnadnila jsem jí veškerou práci. Mohla jsem si za vše sama.

Chtělo se mi brečet, ale nemohla jsem. Jako by mé slzní kanálky vyschly a já si připadala jako poušť. Tak opuštěná, suchá a plná ničemných zrnek, které nic neznamenaly. Výjimkou byla písečná bouře, která se ve mně probouzela a já měla chuť si někam zalézt a už nikdy nevylézt, ale to bych tam byla do nekonečna. Opatrně jsem si lehla na zem a zavřela oči.

Po chvíli jsem vstala a přemítala jsem si, co se mi stalo včera, a snažila se na vše zapomenout. Už se to nedá vrátit zpátky. Jednu věc jsem si ale musela slíbit. Jestli někdo vztáhne ruku na mého bráchu, tak pozná temnou stránku ducha, co bloudí po světě a zažije takové peklo, které si ani nedovede představit.

Vyšla jsem z temné uličky a zahnula mezi lidi, kteří spěchali do práce. Měli na sobě kabáty, protože podzim se už hlásil. Listy na stromech se zbarvovaly a postupně usychaly. Mohla jsem patřit mezi ně. Mezi ty, co spěchají do práce. Úspěšné dodělat školu, jít na vysokou, zařídit si život podle sebe. Odstěhovat se daleko, abych nemusela často navštěvovat rodiče, které jsem nesnesla za to, jak se k nám chovali. Jiní rodiče jsou horší, ale já řeším své problémy, ne od ostatních. Kdybych měla řešit od jiných, tak na ty svoje čas nemám, ale já mám teď jeden zásadní problém, a to je ten, kde najdu toho kluka? 

Zdravím lidičky. :* :DDD Ha, víte proč je část? :DDD Muhahá 3:) Mám narozeniny! :* Jupíí! :D Konečně jsem se dočkala :DD 3:) Dostala jsem originální dárky, ze kterých jsem nadšená a hrozně se mi líbí. :DD A co mě nejvíce ale zabilo, tak byla krabice plná donutů <3 To budu jest dlouho, aspoň mám svačinu do školy! :DDD Bylo jich tam 17 <33 Takže tahle část je pro ty drahé ženy, co mi tohle zařídily! :** Lúbim vás děvčata a vás všechny, co to čtete samozřejmě taky <33

P.S. Úžo! :DD tohle spešl pro tebe! :** Věnování dostaneš, až víš kdy! :***