Kapitola 6.

90 5 2
                                    

Po konci školy jsem šla rovnou domů.
Nikdo tam nebyl a Já vyběhla do svého pokoje zabouchla dveře, odhodila tašku a spadla na postel.
Ležela jsem koukala do stropu a přemýšlela nad tím vším. Po tváři se mi začala kutalet slza. Už jsem si byla skoro jista ze se ze mě stane ta nová jako všude jinde, nebudu nova ale neznámá a tak pro někoho nova.
Rozbrečela jsem se.
Alex:
Jdu domů. Ale celou cestu si vyčítám co jsem Alici napsal.
Neumím ji to říct ale mam ji rád.
Alice:
Vzbudila jsem se a byla skoro půl noc. Otevřu mobil a Alex je aktivní. Hmm. Bylo to divný. Chtěla jsem mu napsat když v tom mi napsal on.
,,Promiň"
On se mi omluvil...
Telefon jsem odložila a převalila se na bok.
A dívala se z okna. Byl úplněk a Já věděla že do rána neusnu. Za úplňku v noci neusnu vůbec.
Zavibroval mi mobil.
Zase správa od Alexe.
,,Ty se mnou nemluvíš?"
,,Proč nespíš?"
Odepsala jsem místo odpovědi.
,,Protože je úplněk nikdy o úplňku nemůžu usnout."
Tak on taky nemůže usnou za úplňku.
Zdá se mi že jsme si celkem podobní.
,,Proč si mi neodpověděla?"
Nechtělo se mi mu odpovídat.
Po pěti minutách už nebyl aktivní.
Možná bych měla myslet víc pozitivně.
...
Ráno jsem samozdrejme vypadala jako mrtvola.
Když nespíš, moc ti to nesluší. No.
Aspoň že je Pátek a máme jen pět  hodin.
...
Tak po dlouhé době další část.
Baví vás tohle číst nebo ne?
Tak zase prište(snad co nejdříve).

NováKde žijí příběhy. Začni objevovat