Kapitola 11.

26 0 0
                                    

další den jsem šla na operaci.
ležela jsem na lůžku, zrovna mě vezli na operační sál. Bála jsem se hodně ale prý to bude dobré.
Nikdy mě neoperovali ani jsem nezažila anestezii, bude to pro mě nové. Co když se něco pokazí?
,,Uklidněte se, Já vám teď přiložím k ústům masku"
Zhluboka jsem se nadechla a okolí se začalo rozmazávat.
...
Otevřela jsem oči a čekala bílí nemocniční strop, místo něj jsem ale uviděla ten z mého pokoje s nalepenými hvězdami. Zvedla jsem se a podívala se na mobil. Bylo 8 ráno sobota. Rychle jsem otevřela zprávy.
Ale žádný Alex ve zprávách nebyl, David taky ne... Takže to všechno byl jen sen?!?
rychle jsem se pokusila co nejvíc sen popsat do deníčku, snažím se je zapisovat, vlastně jen pro sebe. Někdy si je pak pročítám.
Vyšla jsem z pokoje, u stolu v kuchyni seděla mamka a snídala.
M: Dobré ráno. Co si dáš k snídani?
Asi cereálie. A Dobré ráno.
M: Připravíš si je sama, že jo.?
Jasně, nejsem malá.
M: Po snídani si nachystej nějaké věci do školy. V pondělí nastupuješ na tu Bradovu střední.
Ach ne... Takže můj sen byl opravdu jen sen.
S mojí mamkou je legrace, pořád se snaží být pozitivní. I po tom co se stalo... Já jsem před ní taky šťastná, ale vevnitř nás to zasáhlo obě hodně hluboko.
Nasnídala jsem se a chystala si věci do školy. Mamce přišel e-mail s pomůckami, takže jdu do papírnictví koupit pár sešitů. Učebnice mi dají ve škole.
Převlékla jsem se, vzala si vak a peníze a vyrazila. Koupila jsem všechno co mi chybělo, zaplatila a chtěla odejít. A najednou se předemnou objevil hezký kluk.
Vysoký hubený brunet s odbarevnými konečky, na nose mu seděli brýle, A vypadal že opravdu cvičí.
Vyšel zrovna z uličky směrem ke kase, počítal kolik drží sešitů. Já už nestihla uhnout a srazili jsme se. Jemu upadly sešity a mně ještě nezbalené sešity a desky.
,,Promiň" a rychle jsem začala sbírat svoje věci.
,,To je dobrý'' Ale tebe jsem tady ještě neviděl.?
Jo, jsem tu nová, předevčírem jsme se přistěhovali.
,,Aha, a kam jdeš na školu?"
Na Bradovu...
,,Tak to se asi ještě potkáme. Mimochodem Já jsem Alex!"
Alice.
Pak šel dál ke kase.
Alex... Jako v tom snu.
Došla jsem domů.
K obědu jsme objednali pizzu, protože ještě nemáme moc věcí.
Odpoledne jsem se chvíli učila a pak se dívala na seriály.
.
Zde začíná tak trochu nový příběh, který bude trochu jiný než byl na začátku v úmyslu. Protože starý text je hodně starý a nelíbí se mi, ale nechci mazat celý příběh.
Doufám že se bude líbit.

NováKde žijí příběhy. Začni objevovat