"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )

"The Climb"

Ležela jsem na posteli a znuděně posouvala Facebookovsou zeď na svém mobilu, Samsungu Galaxy S4. Úžasný mobil, kam se na něj hrabají nějaké I Phony. Ano říkám to jen proto že jsem ho nemohla mít. Jessica, moje nejlepší kamarádka mezitím seděla v sedacím vaku a nejspíše přemýšlela. Byla totiž celou dobu potichu, což nebylo časté. Né u ní.

"Chtělo by to nové oblečení. Co na to říkáš? Já ty a obchody co?" Jessica se po dlouhé době odmlčela a snažila se mě rozveselit. Nepovedlo se jí to. Prozatím.

"Mmmm. Nic lákavého" Přetočila jsem se na druhý bok abych na ni viděla a odložila mobil vedle sebe na matraci. Jess se na mě se zájmem podívala a vstala ze sedacího pytle.

"Lydie neměla by si tu jen tak ležet, jsme mladé měli bychom si užívat" pokrčila rameny a přešla blíž k mé posteli. Znovu jsem se od ní odvrátila. Nechtěla jsem nikam jít. Už roky jsem nikde nebyla. Od doby co se naši rozešli jsem prakticky nevytáhla paty z domu. Vím je to zvláštní, ale na svých rodičích jsem lpěla, když se rozvedli zasáhlo mne to. Doslova jsem zkolabovala. Žiju se svojí babičkou Elis neboli Elisabeth. Mamka žije v U.S.A s jejím novým přítelem Oliverem. No a táta? Popravdě jsem ani nevěděla kde je mu konec. Původně jsem měla žít s mamkou, ale nechtěla jsem letět ze své rodné Sydney do New Yorku. Mám tu své přátele a zbytek rodiny. Babička mi díky Bohu zařídila domácí učitele, tudíž jsem doma a o okolním světě si můžu jen nechat zdát. Myslím si že život venku je krutý, proto se držím opodál. Doufám že si Jessica opravdu nemyslí že po pěti letech znovu výjdu na ulici, mýlí se. Nechce se mi to porušit. Ne dnes.

"Lydie! Je to pět let co jsi se prošla po městě. Nechceš to alespoň zkusit?" poznamenala naštvaně, dělala jako bych to snad bez ní nevěděla.

"Nechápu co je na tom vašem pouličním světě tak skvělé" posadila jsem se a zkroušeně pohlédla na usmívající se kamarádku.

"Všechno" Zasmála se a nastavila mi ruku. Povzdechla jsem si a vstala. Nechtělo se mi uvěřit že jsem ji vážně poslechla a jdu.

"Když říkáš" Zaksichtila jsem se a otevřela skříň. Opravdu jsem tu moc věcí neměla , vlastně jsem nosila jen to co mi babička koupila ve městě, když se tam dostala na týdenní nákupy jídla. Navíc bylo po zimě. Byl 26. Duben. Nějakou dobu jsem se prohrabovala oblečením. Nakonec mi do očí tak nějak padli úzké světlé rifle, černé triko, hnědý svetřík s křížem a bílé tenisky. Ještě mi tak nějak nedošlo že jsem se chystala jít nakupovat. Ven. Hold Jess byla velmi přesvědčivá.

"Tak pojď" Pousmála se a otevřela dveře na chodbu. Zjevila se v nich babička. Měla překvapený výraz ve tváři.

"Kampak jdete?" stále se tvářila zaraženě.

"No.. Ven" nejistě jsem se usmála a zkousla si spodní ret.

"Jsi si jistá?" Promluvila. Tentokrát se jí na tváři rýsoval její upřímný úsměv. Byla jsem ráda, když jsem jí udělala radost. A to nebylo zas tak často.

"Ano.. Naprosto" Zalhala jsem jí. Nevěděla jsem proč vlastně jdu. Nestála jsem o to vidět školu, někdejší spolužáky, park, obchody a zbytek města. Prostě mě jen hřálo u srdce, když jsem někomu dala důvod ke smíchu. Jessica se usmívala jako sluníčko. No nemilujte ji.

"Tak už pojď" popadla mě za paži a táhla až dolů do předsíně. Do místa které mne dodnes děsilo. Nechala mne abych otevřela dveře. Ruce se mi chvěly. Pomalu ale jistě jsem se přibližovala a pravou rukou stiskla kliku vchodových dveří. Ovál mě příjemný vánek zvenčí. Když byly zcela otevřené, zarazila jsem se. Tolik lidí a hluku jsem v životě neviděla. Tedy v posledních pěti letech. Stýkala jsem se jen s Jessicou a babičkou, nanejvíš s Rickem. Mým starším bratrancem. Jess mne objehla a v mžiku stála u otevřené branky.