"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )

"Fu*k it all"

Seděla jsem ve svém pokoji na posteli zády opřená o stěnu a sledovala pohupující se lustr na stropě... Nesnášela jsem tu prázdnotu, to nic v hlavě.. čisto... žádnou myšlenku.. Přesně tak jsem se cíila.. Tělo bez duše.. Dokud jsem byla s Lukem nebo Jess byla jsem šťaatná, ale teď? Už přes týden jsem je neviděla a znovu jsem se citila opuštěná, zničená.. Najednou cvakla klika a do místnosti vstoupil Rick.

"Potřeboval bych s tebou mluvit" tvářil se vážně.

"Jasně, horší jak teď to být nemůže" pokrčila jsem rameny a posunula se aby si mohl sednout.

"Já radši postojím.. no prostě povím ti to krátce a stručně.. Paní Großwar dala výpověď,  když už jsi v pořádku. Máš se prý vrátit do své bývalé třídy." no nic lepšího než tohle být vážně nemohlo, avšak bolesti jsem si už vytrpěla dost.. bude lepší na všechno se jednoduše vykašlat a zůstat v klidu.. ikdyž to bude těžký boj... Navíc nechci Ricka stresovat, o to se dost dobře postará Helliendra a Lucy..

"To snad zvládnu" usmála jsem se..

"Tak to mi spadl kámen ze srdce" zasmál se, opravdu na něm bylo viditelné jak se mu ulevilo... už jsem zmiňovala ráda jsem komukoliv dělala radost... především rodině.. a samozřejmě i Jess.

"No to i mě" šeptla jsem spíše jen pro sebe..

"Tak já jdu.. slíbil jsem Lucy že s ní půjdu na ten animák jak má tak ráda" pousmál se.

"Myslíš Jak vycvičit draka 2" svraštila jsem čelo.

"Jo asi jo, tak já jdu.. no nic ahoj" zmizel a zaklapl za sebou dveře.. Vlastně jsem Lucy záviděla.. měla skvělýho tátu a ... no poněkud temperamentní mamku.. Ale měli ji rádi.. A jak jsem dopadla já? No nic jak jsem řekla na všechno se vykašlu... Vstala jsem z postele a vydala se ke skříni.. bylo nedělní ráno. Tušila jsem že právě zítra mě bude čekat přestup z domácího učení do středoškolského prodtředí rušného Sydney.. Chtělo by to něco výjimečného... Bohužel můj šatník neobsahoval nic co by splňovalo mé požadavky... Z přemýšlení mě vytrhla Helliendra..

"Tady.. myslela jsem že budeš potřebovat něco do školy.. tak jsem si dovolila ti něco koupit.. a omlouvám se že jsem to tak spackala.. to já jim řekla že jsi připravená nastoupit do školy takhle brzy" usmála se s výčitky v očích..

"Jo jasně" neutrálně jsem si od ní vzala obrovskou nadupanou igelitku.. : "a děkuju" dodala jsem, nebylo zo ode mne hezké ji tak spražit.. jen se usmála a odešla.. nejdříve se mi ji ani rozbalovat nechtělo.. ale neodolala jsem.. Jednoduše jsem byla zvědavá... První co jsem vytáhla byl batoh.. zebrovaný s nápisem Vans... opravdu jsem netušila co je to za značku.. možná trochu. Ale k věci byl hezký a elegantní.. Druhou věcí byli penály a desky na sešity... pro změnu jednobarevné.. Preskočila jsem zbytek školních potřeb a vrhla se na  oblečení hned pod těmi všemi tužkami, propiskami a pravítky.. Světle modrá košile s rukávy, baleríny stejné barvy a černé úzké rifle.. Bylo to.. no krásný tedy až na jednu věc že to nebyl moc můj styl.. košile jsou fajn ale takhle to bylo na mě moc elegantní a 'sladké'.. Na vzdory všemu se mi to celkem líbilo.. Jen jsem k tomu přihodila pár šperků... náhrdelník s křížem a pozlacený náramek se čtyřlískem od babičky.. Perfektní. Až teď mi došlo že jsem tak týden neviděla jak Jess tak ani Luka.. nebo Mikeyho.. určitě si skvěle užívají. Povzdechla jsem si..

Třeba mi volali.. rychle jsem se přesunula k mobilu a v cukuletu ho zapla.. Byla jsem na omylu.. nepsali ani nevolali.

"Super" šeptla jsem.. Bylo vážně povznášející vědět že nikomu nechybíte. Zhrzeně jsem si sedla na postel a popadla kytaru.. pomalu ale jistě se z ní díky moci strun líhly podivuhodné melodie.. podobné řezání větví.. Ano hraju ráda, ale popravdě né moc dobře spíše naopak.. Nebavilo mě to v moc dlouho.. Proto jsem si pustila rádio na stole a pohodlně se  společně s bílou čokoládou Milka z mé 'tajné spíže' posadila do sedacího vaku.. Hráli píseň Demons od Imagine Dragons. Hudba mne vždycky dokázala odpoutat od okolního světa. Ode všeho co se dělo za dveřmi a okny mého pokoje, moje odreagováni netrvalo ani 10 minut.. do rádia pustili píseň Wherever you are.. tu píseň kterou mi Luke zpíval presně tady v tomhle pokoji mého domu.. Stýskalo se mi, avšak nebylo proč.. byl to jen můj kamarád, né li jen známý... Jen co jsem dojedla poslední kousek z řady čokolády kterou jsem měla v ruce rádio jsem přeladila na jinou stanici.. Impossible od Jamese Arthura? Jo to by šlo.. pomyslela jsem si... Začala jsem si rovnat potřeby do penálu.. to jsem si ještě pamatovala..

"No to by bylo" oddechla jsem si.. a navrch na batoh si dala oblečení včetně spodního prádla na zítřejší premiéru. Znovu jsem se zadívala do otevřeného šatníku.. úplně vzadu za oblečením jsem si všimla nějaké polorozpadlé krabice.. vytáhla jsem ji a postavila na zem.. Zvědavě jsem si ji prohlídla a poté otevřela.. nebylo tam zrovna to co bych čekala.. byli to tuny fotek.. takových když byla naše rodina pohromadě. Do očí se mi začaly hnát slzy.. Rychle jsem ji zavřela a zakopala pod skříň.. To mi tak scházelo. Vzdehla jsem a rukou si prohrábla svoji dlouhou blonďatou hřívu. V tu chvíli jsem dostala dost absurdní nápad..ostříhat se.. Nejsem profesionál, ale tohle snad zvládnu.. Popadla jsem nůžky ze spodního šuplíku a šla do koupelny. Vlasy jsem si stříhala zásadně jen suché.. Nechtěla jsem přehánět, ale dolů šlo snad 15 centimetrů, možná víc.. ofinu  jsem prakticky neměla a to prozatím měnit nebudu.. Připadala jsem si bez těch šíleně dlouhých vlasů divně, ale zároveň dobře.. vlasy jsem hodila do koše, omyla umyvadlo a vyšla z koupelny.. před dveřmi mého pokoje stála Helliendra..

"Tady jsi.. hle.. co to máš s vlasy?" zarazila se..

"Nic zvláštního, konečně prochu vynikly ne?" zasmála jsem se. Helliendra nade mnou jen nechápavě zavrtěla hlavou.

"Chtěla jsi něco?" skřížila jsem ruce na prsou..

"No vidíš málem jsem zapomněla.. dole máš nějakého divného kluka.. má modré vlasy a je to zvláštní" otřálsla se.

"Jo to bude Mikey" zasmála jsem se.

"Ať je to třeba Barack Obama, čeká na tebe v předsíni, já si jdu dát koupel kdyby si mě hledala" usmála se..

"Jo díky" oplatila jsem jí usměv a dodala spíš pro sebe "neboj nebudu"

"Co?" nechapavě svraštila čelo.

"Ale nic" nechala jsem Helliendru Helliendrou a rychle seběhla schody.. Opravdu byl to Mike..

"Mikey!" objala jsem ho.

"Ty teda vypadáš, dokonce i sama svatá Helliendra se tě zalekla" zasmála jsem se..

"A není to dobře.. ohavná Hella otrnula" oba jsme se zasmáli.

"Jo a mimochodem ty jsi taky k sežrání takhle v pyžamu" vyplázl na mě jazyk.

"No hahaha ty šmoulo a vůbec co se stalo že si zavítal do mého sídla" praštila jsem ho do ramene.

"Já jen jsem se chtěl ujistit že si v pořádku" pokrčil rameny.

"Jak vidíš tak jsem.." mrkla jsem na něj.

"A ještě něco by tu bylo.. chtěl jsem ti popřát všechno nejlepší k zítřku, bohužel do školy nechodím.. takže" pousmál se..

"Jo já vím ty 'suprstár'" vražedně se na mě zadíval.

"Já budu muset, zastavil jsem se sem jen na otočku jdu za klukama do studia" pokrčil rameny..

"Jo, nazdar šmoulo" jestě mi od branky zamával a odešel na ulici.. Alespoň někdo si mne povšiml. Především u Jessici mě to mrzelo.. Vyšla jsem schody do pokoje a zavřela za sebou.. Jediné co mě teď zajímalo byl zítřek... Jak to asi všechno dopadne..

Po dlouhé době přidávám díl.. je docela krátký ale další už je v dílně.. Omlouvam se ale poslední dobou toho na mě bylo moc.. tak snad se bude líbit.. :) Jinak mi můžete do komentářů psát co by jste mi vytkly, změnily a nebo co by ste v příštích dílech chtěli číst.. jen pro inspiraci :) předem děkuji. .