"Je pozdě asi bych měla jít" zamyšleně jsem zvedla hlavu a podívala se na hodiny visící nade dveřmi. Bylo něco po deváté.
"Nechceš tu přespat?" zeptal se Mike troufale s nadějí v hlase. Chtěla jsem se mu zavděčit za dnešní den takže jsem jednoduše souhlasila.
"No.. zavolám babičce, snad jí to nebude vadit." pousmála jsem se a vyskočila z bazénu. Luke mi podal tmavě modrý ručník, abych si mohla usušit ruce před použitím dotykovéko mobilu. Když se tak stalo vyhrabala jsem mobil a vytočila babiččino číslo.
Babi?
Ano zlatíčko? Kdepak jsi tak dlouho? Nestalo se ti něco? : starostlivě se mne vyptávala.
Ne, neboj všechno je v pořádku. Jen dnes přespím u kamarádky. : babička by se asi zblánila, kdyby věděla že budu tady, u čtyř chlapců..
Dobře, hlavně se vrať v pořádku. A nezapomínej že je ti teprve šestnáct. : přísně mne kárala.
Skoro sedmnáct!, no nic musím končit.
Papá.
"Tak co?" vynořila se Ashova hlava za dveřmi. Byl legrační.Podle mne asi nejvíce z celé kapely.
"Můžu" zasmála jsem se, Ashton znovu zalezl. Vzala jsem si věci a šla za nimi do domu.
"Kde bych se mohla převléknout?" všichni se na mne pohotově otočili. Ticho protrhl až Luke :
"Klidně u mne v pokoji, půjčím ti něco na spaní" pousmála jsem se a souhlasně přikývla. Nemohla jsem si nevšimnout reakcí ostatních v místnosti.
"I spát u Luka můžeš, on se vyspí na gauči" mrkl na nás Ash a dál sledoval nějaký seriál. Myslím že My little pony. Mike na tom byl závislí už od dětství. Asi už jste si stačili povšimnout že je tak trochu 'zvláštní'. Ale kdo ne že?
"Jdeš?" tok mých myšlenek přotrhl Luke stojící na schodech. Nic jsem neodpověděla a vydala se za ním. Schody vedly do nějaké chotbyčky. Zavedl mne do druhých dveří napravo. Měl opravdu hezký pokoj. Bílý pokoj s plakáty, kytarami, větším šatníkem a... Nejvíce mne upoutala velká postel. Mám ráda velké postele.. ani nevím proč.
"Tady máš" podal mi černé triko s jakýmsi nečitelným nápisem. A dal se na odchod. Když byl pryč převlékla jsem se do spodního prádla a již zmíněného trika. Naštěstí mi bylo nad kolena. Jaká náhoda že mi dal právě tohle.. Zrovna když jsem si dávala tašku na židli přišel Luke. Otočila jsem se na něj.
"Chtěl jsem ti jen popřát dobrou noc" usmál se.
"Ty tu nebudeš spát?" nechápavě jsem ho změřila pohledem.
"Ne, nebudu. Najdeš mě dole na gauči kdyby si něco chtěla" zasmál se.
"Tak to teda ne, postel je dost velká pro oba" stála jsem si na svém, navíc jsem ho chtěla pozorovat až usne. Ano jsem zvláštní, ale co.
"Ale já.. No..tak jo" zavřel za sebou dveře. Luke už na sobě pyžamo měl.
"Nepodíváme se na něco?" zasmála jsem se, když jsem zmerčila televizi na stěně a zalehla pod deku. Postel byla příjemně měkká. Člověku by se zdálo že letěl na obláčku.
"Uhm.. proč ne. Teda pokud to nebude Titanic." se smíchem protočil oči a došel ke krabici pod plazmovkou. Asi s DVDčkama.
"Co třeba.. The Wolf Of Wall Streat.. je to o.."
"Doufám že víš že tam hraje Leo" skočila jsem mu do řeči a zasmála jsem se. Hned po tom co to pustil též zalehl, ale na druhou polovinu postele. Počas celého filmu jsme si spíše povídali než li ho sledovali, ani mi to nijak nevadilo už jsem to pred nějakým časem viděla.

ČTEŠ
"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )
FanfictionPříběh vypráví o šestnactileté australance Lydii Martin která of narození žije v Sydney, austrálie se svojí babičkou Elisabeth .. Poté co se její rodiče rozvedli zkolabovala a přestala vycházet z domácího prostředí, to jí vydrželo dlouhých pět let...