"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )

"Troublemaker"

Znovu nadešla ta zdrcující část po prolenošeném víkendu... pondělí.. A s ním přichází i škola. Mé jediné štěstí bylo že paní Großwart chodívala až na desátou. Ze jména jste mohli uhodnout že nebyla zdejší. Pocházela z Německa. Převalila jsem se na bok a zadívala se na hodiny. Úsměv mi pomrz. Tři čtvrtě na deset? Bože jak?! ptala jsem se sama sebe a rychle vyletěla z postele přičemž jsem se vší silou praštila do malíčku o psací stůl.

"Jaaaau!!" hlasitě jsem vyvřískla a zadržovala slzy bolesti. Rychle jsem se vysvlékla z pyžama a hodila ho bůh ví kam do pokoje.  Bylo mi to jedno, očividně. Rozevřela jsem skříň a vytáhla první co mi přistalo pod rukou. Moje oblíbené triko. Bílé s nápisem 'Never Stop Dreming' Jedno moje oblíbené motto. Dobré že? Nasoukala jsem ho na sebe. K tomu jsem vyhrabala černé legíny a ponožky. Skříň jsem znovu zavřela a vydala se do koupelny. Tedy nejdříve jsem si vzala mobil a až poté jsem zamířila do koupelny. V domě jsou celkem dvě. Pro dnešek jsem zvolila koupelnu v patře.  Ta nebyla ani zdaleka tak hezká a útulná jako v přízemí. Oranžovo bílé kachličky zdobené květy. Not my style. Stoupla jsem si před zrcadlo a opláchla si obličej. Ikdyž jsem spala asi tak jedenáct hodin jako zabitá vypadala jsem zdrceně. Kruhy pod očima a opuchlá víčka. Wow.. tohle se mi nestalo už dlouho.. Zamyslela jsem se. Z poliček s líčidly jsem sejmula řasenku, korektor a tekutý makeup. Naplácala jsem toho na sebe jen nepatrné množství. Vlastně jediné co jsem potřebovala zamaskovat byly pytle pod očima. nešlo to nijak moc dobře. Zkoušela jsem to tak patnáct minut. Rychle jsem si vyčesala vlasy do culíku a popadla mobil. Pět minut po desáté!?

"Do prdele! proč já!" zaklela jsem si a rychle vyběhla z koupelny. Meškala jsem. Vím že jen malý časový úsek, ale pro paní Großwart byly 2 minuty jako celý den. Seběhla jsem schody a běžela do kuchyně se nasnídat. Tak moc jsem spěchala že jsem si nevšimla jedné podivuhodné věci. Nezajímalo mne to. Prozatím. Z lednice jsem vytáhla mléko a nalila si ho do hrnku, který jsem mezitím vytáhla z kredence. Z pletené ošatky jsem si vzala rohlík a zakousla se do něj. No a co by to nebylo za 'rychlo' snídani kdyby jsem si nedala nějaké ovoce? Po ruce mi leželo krásně červené jablko. Avšak nestačila jsem se zakousnout. Až teď jsem si všimla osob u stolu.. Nevěřila jsem vlastním očím..

"Lívie?" osoba promluvila.. Jako vážně!! Neviděl mě pět let ne sto... alespoň jméno by si mohl pamatovat, omlouvá ho jen jeho velmi nízké IQ.

"Lydie!! Jmenuji se Lydie" naštvaně jsem na něj vychrlila a dala si ruce v bok. Tentokrát jsem se nesnažila být milá.. ani trochu.

"Tati, kdo je to?" ozval se slabý dívčí hlásek. Zadívala jsem se na místo kde stála. Měla dlouhé tmavé vlasy, zelené očí a... a počkat! On má děti?! Jako vážně?!

"Heriette zlatíčko to je tvoje starší sestra" pousmál se na ni a pohladil ji po lesklých vláskách. Okey neříkám že bych žárlila, jen mne tak trochu dostala jeho drzost si k nám jen tak přijít, dokonce s dcerou.

"Sestra? nemám s ní nic společného,  a co vůbec chceš?" pokračovala jsem v jedovatém jednání. Vždy jsem obdivovala dobré vztahy mezi otcem a dcerou, ačkoliv byli většinou jen ve knihách nikoliv v reálném životě.

"Chci aby si s námi jela na Nový Zéland, žijeme tam" vybalil na mne dost nečekanou otázku. Jak si vůbec mohl myslet že bych s nimi někam jela? V podstatě je ani neznám. Navíc tu nenechám babičku samotnou. Taková nejsem. Ne taková jako on, nikdy se se mnou ani nerozloučil...

"Pomátl si se?! nenechám tu babičku samotnou" zakroutila jsem hlavou a dál se pokoušela dělat neústupnou. Navštívit Nový Zéland jsem vždy chtěla a on to moc dobře věděl.

"No jak myslíš" dotčeně prohlásil a bok po boku s jeho dcerunkou odkráčeli ven z kuchyně. Bylo mi do breku. Dlaněmi jsem si zakryla obličej, v poslední minutě bytí s tátou jsem nemohla ani dýchat. Dříve když jsme bydleli spolu na mne byl hodný, pokud se neopil. Bohužel hádek s mamkou přibývalo a tím pádem i propitých dní bývalo více. I přes to mne jejich rozvod dostal na kolena. Po pěti letech jsem byla šťastná, jenže on mi to zkazil. Jen jsem doufala že ho už nikdy neuvidím. Ještě před pár dny to bylo jinak..