"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )

"Stay"

Probudilo mne zběsilé klepání na mé dveře. Naštvaně jsem se vyhrabala z vyhřáté postele a otevřela dveře. K mému udivení tam stála vyděšená Jess, za jejími zády stála ještě jedna osoba. Ano byl to Luke...

"Jsivpořádkucosestalojaktijepročtuslidíhelliendrasrickem ojesbabičkou?" Jessica na mne spustila bláboly, které neměli ani hlavu ani patu..

"Ještě jednou a srozumitelně. Šlo by to?" otráveně jsem se na ni otočila.

"Jsi, jak.." znovu vykoktávala.

"Prostě.. co se stalo?" do debaty vstoupil na oko klidný Luke, ovšem na očích mu bylo vidět že jakési obavy také měl. Dalo mi značné úsilí abych se na místě nesložila..

"Babička umřela" sklopila jsem hlavu a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět dvě mne litujicí osoby. Z úmorné snahy nic nevnímat mne vytrhly něčí doteky. Kdosi.. tedy byl to Luke. Tím jsem si byla sto procentně jistá. Urovnal mi mé rozcuchané vlasy na správné místo. Každý jeho dotek mne dělal šťastnější a silnější. . jako by mi přidával sílu a chuť žít... Pomalu ale jistě jsem otevřela oči a pohlédla na něj. Ačkoliv jsem byla stále smutná jeho marná snaha o utěsnění mne mi vykouzlila nepatrný úsměv na tváři.

"Všechno bude dobrý" Jess mne nérvózně utěšovala. Věděla jsem že to nebyla její silná stránka a proto jsem jí to nedávala za zlé, nýbrž ji objala. Hodně pro mne znamenala a ona to věděla. Pomohla mi z toho nejhoršího a věřím že mi pomůže znovu.

"Já vím" šeptla jsem jí do ramene. Netušila jsem jak dlouho jsme tam stály.. odhaduji že... no požehnaný čas.

"Děkuju vám a nechcete se chvíli zdržet?" odtrhla jsem se a usmála. Jess s Lukem se na sebe nejprve zaraženě podívali, ale poté se usmívali i oni a následovali mne do mého pokoje. Jess si sedla jako vždy do sedacího pytle a Luke? Luke se uvelebil na části mé 'pohovky' pro ujasnění to spíše byla postel, ale díky mým polštářkům to navzalo nový název 'pohovka'. Já si samozřejmě sedla vedle Luke na druhou půlku postele 'pohovky'.

"Asi stokrát jsem ti volala" Jess se na mne uraženě podívala.

"Já nevím, měla jsem vypnutý telefon" vzdechla jsem a vyčítala si že jsem jí nezvedla hovor před vypnutím mého mobilu. Spytovala jsem svědomí. Jen pokrčila rameny a zabořila se zpět do vaku.

"A co Ashton?" šibalsky jsem na ni zamrkala a doufala že změním těma alespoň na chvíli.

"Má se dobře, myslím" usmál se Luke a znovu zaujmul roli tichého kluka.

"To nebylo na tebe" vybuchla jsem smíchy a opáčila se na Jessicu. Zrudla.

"Popravdě.. on se mi líbí, ale já jemu urcitě ne" po nějaké té minutě to z ní přeci jenom vylezlo. Luke se pobaveně usmál. Podle mne tušil tak jako já že pravdou byla jen polovina právě pronesené věty.

"Určitě se mu líbíš, na to vsazím celý kapesný" vyplázla jsem na ni jazyk...

"Myslíš?" začervenala se a v tom jí zazvonil mobil.

"Ano mami?...u Lydie" protočila oči.

"Cože? Už běžím!" zavěsila a vylítla z pytle.

"Musím jít sestra před chvílí porodila" zatleskala a objala mne. Babička umřela a narodil se prcek od sestry Jess. Ironie života.

"Ahoj" s Lukem jsme ji sborově pozdravili. Zvedla jsem se a zapla si mobil. Opravdu. Měla jsem okolo oadesáti zmeškaných hovorů a deset esemesek od Jessicy. Všechny jsem je nechala být a uložila do přečtených. V tu chvíli jsem zavadila o hodiny.. bylo po půl sedmé