Monstro// Hannibal CZ

-VII-

Nečekal jsem dlouho, nebyla to ani hodina a Jack se objevil u dveří pokoje. 

"Proč mě sem voláš v tuhle nekřesťanskou hodinu?" Promnul si oči a posadil se na druhé křeslo, které tu bylo.

"Našli jste ho?" Optal jsem se, ale Jack jen zavrtěl hlavou. 

"Bohužel, jak ti je Wille?" Jeho hlas byl opatrný, ale zároveň tvrdý.

"Je to," zadrhl jsem se a přejel lehce prstami po zakrytých ranách. "bolestivé." Tvář se mi zkřivila bolestí.

"Wille, musíme si o něčem promluvit. Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby jsi to ukončil."

"Ukončil?" Z úst mi uniklo drobné uchechnutní. "Jacku, to ty jsi to chtěl. Chtěl jsi, abych ti pomáhal."

"Máš pravdu Wille, ale tahle práce tě zničí."

"Ne jen duševně, ale i fyzicky." Dodal známý hlas. Otočil jsem se za ním a uviděl doktorku Bloomovou, která stála opřená ve dveřích.

"Doktorko" Pozdravil jí Jack a postavil se, aby jí udělal místo. Ta ho ale ladně odmítla zatřesení hlavou.

"Alano" Pozdravil jsem jí. Měla na sobě těsně přilehlý červený kostýmek s černým páskem. Vlasy sepnuté do spony. Vypadala úchvatně.

"Wille, Jack má pravdu. Tady už končí veškerá etiketa, tu jde o život. O tvůj." Přišla ke mě blíže a pohlédla na má zranění.

"Nic to není." Rychlím pohledem jsem jí přejel a zas rychle odvrátil zrak k oknu.

"To ti nevěří ani Hannibal, natož já. Wille, i on má starost."

"Bavíme se stále o Hannibalovi?" Zeptal se Jack skoro až pobaveně. Bylo to zvláštní slyšet to od ní. Ač udělala to co udělala. Nakonec z toho nějak sešlo. Jack, Hannibala nezavřel, nechal ho jít. Ani po tom všem, ač věděl co vše udělal. Co vše udělá.

"Když toho necháš, budeš v bezpečí." Jackova slova mě rozesmála.

"Bezpečí je pro mě dům na vodě, daleko od pobřeží" Alana se zamračila, ale nic neříkala.

"Víš Wille, nedáváš mi moc na výběr. Pokud chceš pokračovat a cítíš se na to. Nemohu nic dělat." Opáčil Jack a postavil se, srovnal si kabát a vydal se ke dveřím. Pohledem jsem uviděl naštvaný výraz Alany.

"Dobrou noc Wille." Rozloučil se a společně s Alanou odešli za dveře kde vypukla hádka. Došel jsem k posteli a lehl si do ní. Cítil jsem se jako malý kluk, který dělá potíže. Chci už jít domů a být se svými psi. Pomyšlení na to mě uklidňovalo. A já se odebral do říše snů.