Monstro// Hannibal CZ

-VI-

Otočil jsem hlavou a pootevřel oči. Pátrajíc, kde to jsem, se mé oči zastavili na postavě, která seděla nedaleko zabalená do kabátu. 

„Hannibale," zachraptěl jsem. Muž zamrkal a zvedl hlavu ke mně. „Proč jsi tu? Máš být pryč." Každé mé slovo mě bolelo.

„Nemluv Wille," řekl a postavil se k posteli, na které jsem ležel.

„Kde je?" Otázal jsem se.

„Henry? Pravděpodobně mrtev."

„Pravděpodobně?" Na mé tváři se objevil úšklebek.

„No je větší pravděpodobnost, že je mrtvý, než že žije. Ne, po tom, co jsem mu udělal." Jeho obličej byl naprosto klidný. Avšak z něj sršelo naprosté spokojení.

Opřel jsem se o své slabé ruce a snažil se posadit, každý pohyb mě bolel.

„Jak dlouho tu jsem?"

„Přibližně týden."

„Jak dlouho jsi tu ty?"

„Asi tak stejně. Měl jsem nějakou práci, a tak jsem musel odejít, ale ihned jsem se zas vrátil."

„Kde je Jack?"

„Za dveřmi, čeká až se probudíš." Natáhl ke mně ruku a přitiskl jí na mou tvář. Byla teplá a ač to bylo zvláštní bylo to uklidňující.

„Mám ho zavolat?" Řekl jemně. Zavrtěl jsem hlavou. Hannibalova přítomnost mě uklidňovala. Na jeho tváři se objevil úsměv a poté se odtáhl. „Jsem rád, že jsi v pořádku." Jeho slova mě potěšila. Opravdu o mě měl strach?

Stále omámen prášky a unaven jsem se položil a usnul za jeho přítomnosti.

Probudil jsem se již sám. Hannibal zde nebyl a byla hluboká noc. Odkryl jsem přehoz postele a do ruky uchopil tyč se sáčky tekutiny. Nohy jsem položil na chladnou zem. Neměl jsem zde žádné boty, ani oblečení.

Kolíbavě jsem se postavil a udělal prvních pár nejistých krůčků. Když jsem opět dostal danou jistotu v nohy, došel jsem ke dveřím, které jsem otevřel. Ihned se postavili dva policisti.

„Dejte vědět Jackovi Crafordovi, že ho chci vidět." Oznámil jsem jednomu ze strážných, ten přikývl a ihned vzal do ruky vysílačku. Poté jsem zašel zpět do pokoje a posadil se do křesla, které stálo u okna. Napadl první sníh. Město v něm mělo své kouzlo. První sníh má vždy kouzlo. Zajímalo by mě, kdo se stará o psy. Měl jsem najednou tolik otázek, na které nikdy odpověď nedostanu.

Moje nutkání pracovat pro FBI najednou zesílilo. Bylo to zvláštně uspokojující, vcítit se do vraha. Zahleděl jsem se na město a vyčkával na Jacka.