Vítr v dálku vál
a lákal tě od mých rtů,
o štěstí jsi stál,
já zoufalá jen řvu
a stále doufám dál.
Vítr ti čechrá vlasy,
čas nejde vrátit zpátky.
Slyším vánku hlasy,
jak odvál sen vratký.
Krásné, krátké časy.
Už neumím dál
na tebe čekat,
vždyť lásku jsi vzdal.
Já chci se vztekat,
možná ses mě bál.
Jako zoufalá bytost
se toulám všude možně,
už toho bylo dost!
V životě se stane nemožné
a má být i radost.
Až se jednou vrátíš,
tak mě možná spatříš,
jako přízrak,
stal se zázrak.
Ve světle záříš.
ČTEŠ
Básně z duše
PoetryNásleduji jen hlas duše, jenž mě naučil, jak psát. Jak psát tajemně, záhadně a ohýbat slova v rýmech. Možná někdo nepochopí,možná někdo ano.
