Nechal jsi mě jít
beze slova.
Nechal jsi mě být
zase znova.
Nechal jsi mě opuštěnou
na kraji světa.
Nechal jsi mě před stěnou,
po tobě ani věta.
Kolikrát mě ještě necháš být?
Kolikrát se pro tebe musím natrápit?
Příště už ne, říkám rovnou,
jsem osobou velmi skrovnou.
Věčně se ty samé chyby nepromíjí
a i trest jednou přijde.
Mé srdce se pořád jenom žalem svíjí
a čeká, až si hi někdo najde.
Ty už to nebudeš,
to dávno vím.
Ode mě odejdeš,
bývals mi vším.
ČTEŠ
Básně z duše
PoetryNásleduji jen hlas duše, jenž mě naučil, jak psát. Jak psát tajemně, záhadně a ohýbat slova v rýmech. Možná někdo nepochopí,možná někdo ano.
