Jak vzdálená vzpomínka jest,
ve dne pampelišek chmýří
koukám, kam si to jen má míří
a ukazuje z mnoha jedinou z cest.
Což je mým osudem jen pár kroků?!
Proč pampeliško klameš zdání.
Což jsem musela přečkat těch pár roků?!
Proč mi pampeliško slzy do očí vhání.
Slzy, jež on si nezaslouží.
To tys pampeliško ukázala,
a tak jsem podle tvé rady hledala
svou lásku, pro kterou se srdce souží.
Našla jsem ji podle tvých rad
přesně podle osudu
mě začal mít rád.
Nastal záhy zkrat,
já už tu nebudu,
za těch mnoho zrad.
ČTEŠ
Básně z duše
PoetryNásleduji jen hlas duše, jenž mě naučil, jak psát. Jak psát tajemně, záhadně a ohýbat slova v rýmech. Možná někdo nepochopí,možná někdo ano.
