Stačil jediný záblesk
a já věděla, že jsi to ty,
stačil jen jediný letmý dotek
a já veděla, že potřebuji tvoje rty.
Bola se udělat krok vpřed
vše bylo tak nové a ryzí,
ale ty jsi si byl vším tak jistý
už jsem nechtěla abys mi byl tak cizí.
Dokud si tu nebyl, lásku jsem nepořebovala
byl si první a jediný kdo mě objal,
a najednou jsem se měla smířit s tím, že odcházíš
nevím jestli si mě tím zabil nebo dojal.
Chtěls tehdy běžet můj maraton
já ale chtěla šetřit tvoje chodidla,
abych vyjádřila jaká to byla chyba
nestačí mi pouhá mluvidla.
"Není to láska, je to jen touha...„
namlouvala mi bláhově mysl,
musela jsem to ukončit...
dál už to nemělo smysl.
Zavrhla jsem tě a odehnala
přestřihla poctivě všechny spoje,
nekomunikovala jsem
chtěla jsem zapomenout na slova tvoje.
Šlo mi to perfektně
než si mi znova zkřížil cestu,
nešlo ti odolat...
tobě, ani tvému láskyplnému gestu..
A už jsem v tom zase plavala
v moři erotiky a lásky,
vše bylo tak dokonalé
ještě teď mám od smíchu vrásky.
Kdyby si jen žil trochu blíž
vztahy na dálku se nevyplácí,
a já zas trpím víc a víc...
tvůj cit se ze světa tiše vytrácí.
V poslední době ses odmlčel
a já se strachuju o srdce svoje,
které leží na otevřené dlani
když nůž svírají ruce tvoje.
Ani za mák citu
ani troška slov,
předemnou je stesk větší
než ztráta tisíce vdov.
Proč tě stále v hlavě nosím?
i když už si ztratil zájem,
odejít chci a zapomenout...
ve tvém srdci mi vypršel nájem.
Snažím se tě vymazat ze svého života
nesmím už být dál na tobě závislá,
moc se mi to nedaří
všichni to tuší, když vidí má ramena povislá.
Odřezávám tě od svého těla
bolí to a srdce svírá,
z tvých úst zní že je konec...
v tu chvíly zbytek mě umírá.
Když den se ze svého oděvu svléká
tehdy mi beznaděj zakryje zrak,
jen horká slza mi po tváři stéká...
je lepší nechávat věci jen tak.
