Špínu z rukou smývám
tvá slova však za nehty zůstávají
nikdo mi však neporadí
když ten divný pocit mívám.
Tam kde ses mě dotýkal
pokožka mi stále brní
že v básni slova skrývám
nechci abys mi vytýkal.
City k tobě pravé jsou
je však marná snaha má
city silné za sklem vidím
ruku v ruce s bolestí jdou.
Zavřete mě do vězení
do ticha a vlhka
nenajde má duše klid
pokud s tvojí duší není.
Špínu si z rukou myju
čekám až to pochopíš
doufám že se nezhrozíš
a jestli ano...jed si naliju.
