Kolik bolesti se skrývá ve tvé duši ?
Když zažívám jen zlomek ní, umírám.
Hledám záplatu na naše děravý srdce,
svět, tak jak byl, už nevnímám.
Rozbila jsem lesk tvých očí,
vzala sny tomu dítěti v tobě.
A kdo za to může tentokrát?
Vinu už dávám jedině sobě.
Vysála z tebe všechnu lásku.
A odhodila to, co z tebe zbylo.
Teď se mi vzpomínky vrací,
srdce nám pro druhého bilo.
Tak odpusť mi všechny ty noci,
cos protrpěl kvůli mému hříchu.
Nevezmu zpátky čas, je pozdě...
Tak omluv prosím mou pýchu.
Slzy cos vybrečel tehdy už neotřu,
přes vlastní opuchlou tvář.
To udělá za mě jiná, ta pravá.
Ta co uvidí tvou svatozář.
Tak jako jí vidím já...
