Stojíš sám v dešti
je ti strašná zima,
ona už je dávno pryč
čí że je to vina?
Uschly květy ve váze
jen to tu po ní zbylo,
myslíš si že nevěděla
pro koho ti srdce bylo.
Kafe už si ráno solíš
mimo tělo stále duchem
Kde je ona?
mluvíš jenom s prázdným vzduchem.
Byl si silný myslí, tělem
A co zbylo z tebe?
chceš ji opět spatřit
Ji. Svoje nebe.
Zemřela či odešla?
o odpověď prosíš,
a co osud chystá dál?
to se ty nikdy nedozvíš.
