Ona chodí do zmijozelu?!

Konec už čtyřkapitolového dne

Víte, když jdete v noci temnými chodbami Bradavic do pokoje, kde jsou na vás zřejmě všichni naštvaní, cítíte nepříjemný pocit v břiše. Proto, jakmile jsem opustila onu záhadnou místnost, chtěla jsem se tam vrátit a přečkat tam noc. Když jsem se ale otočila, neviděla jsem žádné dveře. Do pokoje se mi vážně nechtělo a tak jsem začala přemýšlet, co dál. Máma mi jednou říkala, že jsou v Bradavicích domácí skřítci. Mohla bych se jich zeptat, jestli náhodou nevědí, kde bych mohla přespat, když se mi nechce do pokoje.

,,Haló, potřebovala bych pomoct“ zavolala jsem a doufala, že sem nějaký ten skřítek přijde. Měla jsem štěstí, protože se za chvíli s hlasitým prásk jeden objevil. ,,Co si přejete, paní“ ihned se mě zeptal. ,,Ahoj“ pozdravila jsem ho ,,jak se jmenuješ?“ ,,Lix, paní“ ihned mi odpověděl. ,,Já jsem Anita. Víš, našla jsem tady takovou místnost, když jsem z ní ale vyšla, tak zmizela. Pohádala jsem se s kamarádkami a proto se mi nechce do pokoje. Chci se zeptat, jestli víš, Lixi, kam bych mohla jít spát“ podívala jsem se na něj prosebně.

Na chvíli se zamyslel ,,doporučil bych vám Komnatu nejvyšší potřeby, ale přijde mi, že o ní nestojíte. Další možnost je kuchyň...“ nestihl ani doříct větu, když jsem vykřikla ,,kuchyň.“ Nevím proč, ale kuchyň mě zaujala více, než nějaká komnata.

Jak jsem to dořekla, chytil mě za ruku a přemístil se se mnou. Je až neuvěřitelné, jak se liší magie kouzelníků a skřítků. Oni se v Bradavicích můžou přemístit, ale my ne... a ano, četla jsem Historii Bradavic. To, že Lea čte skoro pořád způsobuje, že si hodně lidí myslí, že nemám knížky ráda. Pletou se, sice nejsem jako Lea, ale čtení mám ráda, tedy pokud nejde o učení.

Lix se se mnou přemístil rovnou do kuchyně. Záhada vyřešena, přišla jsem na kloub objevování jídla na stoly ve velké síni. Tady v kuchyni jsou totiž taky takové stoly a skřítci na ně připravují jídlo.

Hned se ke mě seběhli a nabízeli mi různé pochutiny. Já jsem je ale zdvořile odmítla a raději s dekou, kterou jsem našla ležet u krbu, přešla do rohu místnosti, kde se nachází pohodlně vypadající křeslo. Netoužila jsem po ničem jiném, než se tam pohodlně uvelebit a přenést se do říše, kde mě nenajdou nepříjemné myšlenky na brečící Lily a zítřek, který bych chtěla přežít. Do říše snů.