Wendy i Monique se tvářily, jako by dostaly potloukem přímo do čela. Opět nastalo to ticho.
Stejné jako poprvé, když se zmínilo mé jméno.
Upřímně řečeno, nechápu, co je na něm zlého.
Teda kromě toho že mě měly vyhledat.
Dál na mě zděšeně zíraly.
Chvíli tak zůstaly, ale po takovejch deseti minutách jsem lehce začala pochybovat o jejich duševním zdraví.
„Ehm... Holky?"
Kdepak. Marná snaha. Vůbec to s nima nehlo.
„Moní!! Moní zlato!" Jmenovaná zrudla.
Bylo celkem zajímavé pozorovat její vnitřní boj. Zvedla se a chvíli přerývaně dýchala.
„Monique!"
Teď už byla rudá celá a háro jí povlávalo kolem hlavy.
Ale vydržela to!
"Monique!"
Wendin, do téhle chvíle zadržovaný smích se prodral ven. I u Monique praskl hráz trpělivosti. Vyrazila jako býk za rudým hadrem, rychlostí takových obrátek, že Potter jen tak tak stihla vyprsknout: „Nezbij ho moc!"
To divoženku zastavilo. na moment ve mě hrklo, že místo Ethana zbuší nás dvě.
Díky bohu ne.
„Můžu?" Zeptala se s rukou na krabičce fazolek.
"Jasně." Vzala si jich asi pět, ne moc libého vzevření.
„Monique! Klečím tu přede dveř... před tebou..." Zamumlal, když mu otevřela dveře.
„Ethane," Zapředla. „Pusinku!" Zjevně to už měli nacvičené. On opravdu otevřel pusu a Monique mu tam nasypala ten nejhorší výběr Bertikových fazolek tisíckrát jinak. Nevím co všechno tam bylo, ale zahlédla jsem vosk do uší a držkovou.
I Malfoyovi to došlo a zkřivil svůj dřívější úsměv.
„Copak koloušku? Nechutná?" Zašveholila.
„Kdepak lásko. I kostirost by od tebe chutnal jako dýňová šťáva." Nemůžu si pomoct, ale podle mě je borec. Já plivu i jen jednu hnusolku, natož tolik. Ani kostirost byste do mě nedostali.
„ A pusinku dostanu?" Siriusova marná snaha vyškemrat si něco, co by přebilo tu pachuť v puse.
Jeho drahá se chvíli rozmýšlela. „ Ano."
Vzduch mi překvapením vyrazil z plic. Ovšem Wendy, narozdíl ode mně, věděla o co jde.
„Ale leda tak o sklo, trubče!" Zařvala a zašoupla dvířka zpět do lišty.
Hned na to vyprskla smíchy.
Ethanovi tam zůstal nos a pusa.
Nevím, jestli bych to neměla nahlásit jako týrání domácích mazlíčků. Vždyť on vypadal jako zpráskaný pes.
„ Jak já ho nenávidím!"
„ No, alespoň, že tentokrát byl k něčemu užitečný." Usmála se na ní Lilly.
„ To budižkničemu? "
„ Ano. Prolomil mezi námi ledy." Usmály jsme se.
„ Promiň Ariano." Zamumlaly zase unisono.
„Nemáte za co."
„Takže jak jste vlastně příbuzný?" Usmála se divoženka.
"Jsme sestřenice." Vyhrkla Wendy.
Bylo mi to trapné. Já to ani netušila. Monique to vrtalo hlavou.
„ Já se s ostatními příbuznými moc nevídám." Přiznala jsem. „Vlastně jen s rodiči, sourozenci a babičkou. To je málo co?"
ČTEŠ
Lady Marauders - momentálně v rekonstrukci
FanfictionV Bradavicích už není bezpečno. Opět. Poradí si nový pobertové se smrtelným nebezpečím? Do Bradavic nastupuje další generace Potterů, Lupinů , Weasleyů, Blacků... Zkrátka vnoučata našich známých z originálních knih Harryho Pottera. Nejmladší a před...
