V Bradavicích už není bezpečno. Opět. Poradí si nový pobertové se smrtelným nebezpečím?
Do Bradavic nastupuje další generace Potterů, Lupinů , Weasleyů, Blacků... Zkrátka vnoučata našich známých z originálních knih Harryho Pottera.
Nejmladší a před...
Ne že bych si chtěla stěžovat, ale ta neustála překvapení mě přestávají bavit.
"Co jste to říkala?"
"To je na dlouho." Takže si zase musím počkat. "Řekla jsem toho příliš." Vyhrkla profesorka a vystartovala chodbou dál k hradu. Nás nechala pozadu se spoustou otázek.Nikdo nám holt nic neřekne.
Vyšplhali jsme po strmém schodišti na samém konci chodby a objevili se v ložnici obdélníkového typu.
Stěny místnosti byly vyvedené z černého kamene. Hlavní dominantou se však stalo osm postelí. Zatím vypadaly všechny stejně, ale vsadím se, že se to brzy změní. Každopádně jich připadaly na každou delší straně čtyři. Každá z nich měla stříbrné sloupky s obtočeným hadem, aby držely smaragdové závěsy. Na každém exempláři božského nábytku spočívalo hned několik péřových polštářů různých velikostí jak jinak než v barvách zmijozelu a také tlustá duchna s erbem. Z tolika stříbrné vyzařovalo světlo.
Ke každé posteli patřily i komoda ,skříň a noční stolek. Kolem toho všeho byly rozestavěné kufry a klece se sovami.
Nejvíce mě zaujala podivná dvou klec. Obývala ji krásná velká sova. Bylo vidět, že je o ní s láskou a péčí pečováno. Při bližším ohledání jsem zjistila, že to je výr velký, samička. Což dávalo smysl, vzhledem k tomu, že měla na kleci vyryto jméno: Monique.
V druhém oddílu klece bylo asi deset soviček. Všechny druhu Glaucidium passerinum, neboli kulíšek nejmenší. Sestra Susannah je používá v Massachusetts. Snaží se je vycvičit na něco jako mudlovský massanger. Prostě rychlé dodání zpráv, ovšem za určitých podmínek. V tomto případě to je malá vzdálenost, asi tak na kilometr možná dva. Ale na stříbranově s tím není problém.
Všechny sovičky určitě patří Siriusovi. A opravdu. Ze svého kufru vytáhl bidélko a postavil ho na komodu. Kouzlem odemkl obě poloviny přenosného sovího domova. Monique vylétla, štěstím zakroužila kolem Malfoye a usedla na svůj trůn. To kulíšci raději zůstali v bezpečí klece. Chtěla jsem k tomu něco dodat, ale nebylo mi přáno.
"Ariano... Zapoměň."
A tak jsem zapomněla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co se stalo?" Otázala jsem se, ale nemyslela jsem, že mi někdo odpoví. Konec konců dobabrat se v tomhle hradě nějakých odpovědí je nesplnitelný úkol.
Ale víte co? Spletla jsem se.
"Neřeknu vám co se stalo. To je váš úkol slečno Blacková, ale řeknu vám co se teprve stane." Pronesl stařec sedící za ředitelským stolem. Asi trošku opožděně, ale uvědomila jsem si, že jsme v ředitelské pracovně a pořádným maléru. Navíc se tu válíme jako staré pytle brambor. Divožence dokonce tekla slina. Rychle jsem se zvedla a pomohla kamarádkám.
