Dva večery a dvanáct let pro Hokageho

Píšu, píšu a píšu!

Před dvanácti lety:

Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi stáli na mostě uprostřed krásného, teplého odpoledne a ve vzduchu byl cítit klid.

"Takže se vážně nezdržíš ani do jmenování našeho nového Hokage?" Zeptal se Kakashi.

Černovlasý mladík jen zakroutil hlavou.

"Copak ty nevydržíš chvíli na jednom místě? Konečně je po všem, všechno se vrátilo do pořádku a ty zase někam spěcháš?" Ptal se Naruto, stejně nesouhlasným tónem.

"Promiň Naruto, rád bych se zdržel, ale už je čas," odpověděl mladík.

"Ale vrátíš se zase?" Šťouchl do něj blonďák, aby odlehčil situaci, jak to pokaždé uměl jen on.

"Jo, nevím kdy, ale jednou se domů vrátím," usmál se téměř neznatelně.

"Navíc čím dřív půjdu o to dřív budu zpátky."

"Hlavně se vrať v pořádku," usmívala se Sakura.

"Já vím, že se zas vrátíš, včera večer si nelhal a já slibuju, že budu čekat," pomyslela si.

Pak ho objala a Sasuke si to namířil směrem k bráně.

Naruto se otočil k Sakuře, po tváři jí stékala slza.

"Neplač. Tentokrát se přece vrátí, všechno už je v pořádku," objal ji.

"Já vím, pláču protože mám radost, že jsme zase za dobře," odpověděla dívka a otřela si obličej.

"Celá parta byla na chvíli zase pohromadě, co?" Podotkl sensei.

Naruto objal růžovovlásku a společně se vraceli ulicemi Konohy.

"Naruto budu ti muset hodně říct. O včerejším večeru, o nás..." Pomyslela si a zadívala se na mraky plující jim nad hlavou.

***

O dva měsíce později:

"Bábi Tsunade ty ceremonie určitě odsouvala schválně! Chtěla si ještě užívat kancelář!" Říkal Naruto na oko naštvaně, když si oblékal plášť.

"Ale přece si dnešek nepokazíš, bav se Naruto a raduj, je to tvůj den," usmála se Sakura políbila ho a sledovala, jak odešel dveřmi.

"Sobecké já vím, ale řeknu ti to dnes. Lepší příležitost už nebude. Musím se s tebou rozejít, dokud můžu. Mám tě ráda, ale tohle k nikomu z nás není fér," pomyslela si a pak se vyklonila z okna za sluncem. Odráželo se od brány a svítilo jí do očí.

Byly to týdny, co se nevracel a ona pochopila, že když říkal, že neví kdy se vrátí, prosil jí, aby zbytečně nečekala a netrápila se. O jeho slibu nepochybovala, ale ani o tom, co jí řekl pak.

"Mohla bys mít hezčí život, kdybys na mě zapomněla a zůstala s Narutem a ty to víš," proběhla jí hlavou poslední slova toho večera, kdy s ním mluvila naposled. Nemohla. Nikdy nedokáže zapomenout.

Naruto se celý večer natřásal u stolu a předváděl. Právě zmerčil Gaaru, který už dorazil a rozjařeně se za ním rozběhl. Hinata ho z dálky pozorovala.

"No nazdar, už jsou tu," podotkla Temari, která stála vedle ní, do Konohy se přestěhovala po ukončení války, když konečně uspěšně sbalila Shikamara, za ruku držela roztomilou, dvoutletou, malou holčičku.