Dva večery a dvanáct let pro Hokageho

A co chceš dělat teď?

"Jak můžeš?!" Chytila ho Sakura prudce za paži a otočila se za ním, když procházel kolem ní.

"Co?"

"Je to tvoje dítě, ne jeho! Necháš mu ho tady?" Zakroutila nevěřícně hlavou.

"Nejsem zrovna otec roku, víš?"

"Nejdřív vyvádíš, že jsem ti nic neřekla a nakonec řekneš, že to pro tebe stejně nic nezměnilo? Nechápu tě, vážně vůbec ti nerozumím, chováš se už zase jako idi*t!"

"To protože nevím, co mám dělat! Oznamuješ mi tu, že mám celkem velký dítě!" Projel si Sasuke rukou vlasy a nechal ji na čele.

"Tak proto zase utíkáš?!"

"Tak to ne Sasuke, ty tentokrát nikam nepůjdeš, tady už nejde jen o tebe, měl bys to pochopit!"

"S Narutem mu bude líp!" Konstatoval odmítavě.

"Co já? Máš snad pocit, že jsem šťastná!? Pořád ses vyptával a teď když to víš, tak co? Chceš utéct - klasicky!"

Za chvíli oba vešli dovnitř.

Naoki poskakoval po místnosti, zatím co Naruto v kuchyni něco vařil.

"Mami, bude s námi strejda večeřet?" Sakura se podívala na Sasukeho.

"Možná raději ne," usmál se černovlasý a zamířil ke dveřím. Sakura za ním nešla ani zavřít. Zůstala s Naokim v pokoji, posadila se s ním na gauč a objala ho.

Chlapec neměl ponětí, proč to dělá. Už tak dlouho se k němu nepřibližovala, tvářila se někdy dokonce jako by se mu snažila vyhýbat. Najednou mu rukou poklidně projížděla vlasy a tiskla ho k sobě.

Když vešel Naruto do pokoje, začal dávat večeři na stůl.

"Sakuro, jak ti je? Zítra bych potřeboval být dlouho v práci," zmínil se a okem ji pozoroval.

"V pořádku vyzvednu Naokiho a půjdu s ním ven," usmála se, jako by jí to skutečně ani trochu nevadilo.

"Vážně? Klidně řeknu Hinatě, ať ho pohlídá," nebyl si Naruto jistý, jestli dělá dobře, přenášet na ni další starosti potom co se teprve vrátila z nemocnice. Ovšem že by mu Hinata pomohla to taky zrovna dvakrát nevypadalo po tom, co mu naposledy řekla.

"Proč by ho měla stále hlídat Hinata? Není to potřeba! Já jsem jeho máma!" Svraštila Sakura obočí.

"Jasně promiň... jen s ní musím mluvit, chovala se vážně podivně," řekl téměř neslyšně Naruto a posadil se.

Jeho myšlenky se stále navracely do okamžiku, kdy ji sledoval úplně jinou, než ji kdy zažil, stále ji viděl stát přímo před sebou a přemýšlel nad tím, co mu chtěla říct.

"Nebyl si to právě ty, kdo za mnou přišel prosit o pomoc?!" Naruto se zadíval do misky před sebou a zvážněl.

"Proč si přišel právě za mnou?" Na tohle nedokázal najít odpověď. Protože byla od dětství jeho kamarádkou, protože měl pocit, že jí se může svěřit...

"A ještě jedna věc. Je něco pravdy na tom, co si mi řekl o Sakuře, když ležela v bezvědomí v nemocnici?" Blonďák se zadíval na Sakuru a Naokiho, chvíli je pozoroval a přemýšlel. Vzpomínal na den kdy se to stalo, když Sakura omdlela a on potřeboval, aby se někdo postaral o Naokiho až bude u ní.

Venku pršelo a on stál celý promočený uprostřed místnosti, Hinata se vrátila s čajem a snažila se ho přesvědčit, aby se uklidnil, než odejde za Sakurou. Naoki usnul na gauči skoro okamžitě po té, co sem přišli.