Dva večery a dvanáct let pro Hokageho

Naruto dnes nepřijde

Do nemocničního pokoje oknem prosvítalo slunce. Růžovovláska se protáhla a pomalu otevřela oči. Rozhlédla se zmateně kolem, po chvilce se jí podařilo zaostřit na roh místnosti, kde spal na židli mistr Kakashi.

"Sakra, tak příšerně mě bolí hlava," zavřela znovu oči a položila si ruku na čelo.

"Dobře, že si konečně vzhůru," ozval se přísedící.

"Mitře Kakashi..." Opatrně se pokusila posadit.

"Pomalu Sakuro, zkolabovala si," vstal a došel k ní s vážným pohledem.

"Byla si několik dní mimo," dodal.

"A Naoki?" Zeptala se zmateně, jelikož si nemohla vybavit, co je s jejím synem.

"Neboj, pár dní byl u Shikamara, jelikož Naruto se odsud nechtěl hnout, ale ode dneška se o něj bude zase starat, s Hinatinou pomocí nabídla se, že na něj dohlédne, až bude Naruto v práci," usmál se Kakashi.

"V práci? Naruto...?" Sakura byla čím dál víc zmatená, ke všemu si nemohla vzpomenout, co se stalo než se zhroutila.

"Naruto je v práci?" Zopakovala myšlenku nahlas nechápajíc fakt, že by se tam vážně vrátil.

"Teď se hlavně nerozčiluj, musíš myslet na Naokiho, čím dřív budeš moci domů, o to dřív to pro něj bud jednodušší."

"Jednodušší? Doufám, že mluvíme o tom, že se na něj Naruto zase vykašlal?" Začala lehce panikařit růžovovláska.

"No tak uklidni se. Mluvím o tom, že je teď bez matky," Kakashi chtěl ještě pokračovat, ale ona ho nenechala.

"Jak jsem si mohla myslet," Sakura začala vstávat s postele, "jaký to má všechno smysl, když Naruto vůbec nevidí jak já i ten kluk trpíme?" Postavila se na nohy, ale Kakashi jí chytil za ruku.

"Kam myslíš, že jdeš?"

"Domů za svým synem! Nenechám ho samotného, jestli nemá tátu, potřebuje mě!" Chtěla se vyškubnout, ale zamotala se jí hlava, takže se přestala vzpírat a nechala se usadit zpět na postel.

"Říkám, že ho hlídá Hinata, Naruto si ho vyzvedne! Uvažuj o tom, jak mu bude, když tě uvidí znova omdlít? Už to je pro něj traumatické, nezdá se ti? Mimochodem nemyslím si, že bys byla jediná kdo hodně zkusil. Naruto byl v posledních dnech naprosto zničený, to že se rozhodl pokračovat v práci, je pro něj jen dobře, jinak by nejspíš hrozilo, že se zblázní. Vždyť on se celý život snažil jen pomáhat ostatním. Jestli ho miluješ, měla bys to přece chápat, pokud ne, možná bys měla přemýšlet o tom, jestli je to takhle správně."

"To já přece vím! Jenže já mám strach o svoje dítě!" Složila si obličej do dlaní a bledýma studenýma rukama po něm přejela.

"Pochybuju, že by se měl líp bez Naruta, ale přece jen, tohle poznají jen rodiče, kdy je dítěti nejlíp, že?"

"Naoki je jiný, je úplně jiný než ostatní děti, jeho chování, to jak se na mě dívá, jako by to věděl, často mlčí a já stejně vím, na co myslí. On je prostě nešťastný, pořád je sám a lidé kteří jsou sami končí špatně," roztřásl se jí hlas.

"V případě, že jsi přesvědčená o tom, co mi tu říkáš, pořád myslíš, že děláš správně?" Donutil ji svými slovy, aby se na něj znovu podívala.

"Sakuro, je nejvyšší čas, uvědomit si vážnost situace, ohrožuješ na životě nejen ostatní, ale i sama sebe, povídej se v jakém jsi stavu, už jen proto, že jsi jeho matka a tím trpí i on."