Vlezla jsem do malé kavárny, na kterou jsem náhodou narazila. Vypadala celkem útulně. Obsahovala několik boxů s červenými sedadly. Přes okna se dalo vidět na lidi, co procházeli kolem. Dle mého názoru všude voněla káva a sladké palačinky, kterými se cpaly děti, co seděly opodál. Já zapadla do boxu, který sídlil úplně v rohu a koukala na chlápka, co se u pultu cpal koblihami a lil do sebe kávu.
Prohrábla jsem si vlasy a povzdychla si. Já žádné jídlo, ani vodu nepotřebuji. A to bych si ráda na něčem z toho pochutnala. Můj osobní problém, řekla bych. Až teď, kdy jsem sledovala tyhle maličkosti, jsem si uvědomovala, jak moc mi to vlastně chybí. Ta chuť té koblihy nebo kávy, a i když jsem ji vlastně nikdy neměla ráda, hned bych do sebe jednu nalila.
Opřela jsem se a zavřela oči. „Ta učitelka si o sobě trochu myslí. Zatneme té mrše tipec," řekl dost známý hlas a já otevřela oči. Luke se podíval na box, kde jsem seděla, a usmál se. Vlezl do kavárny a za ním celá jeho parta, která obsahovala jednu holku, která byla blonďatá a byla z nich jediná, která na sobě neměla piercing nebo tetování.
Držela se za ruku s klukem, který měl zvýrazněné oči a tmavé kudrnaté vlasy, které mu spadaly do očí. Po jeho levici šel kluk, který vypadal nevinně i přes to, jak působil svým vzhledem. Na hlavě měl blonďaté vlasy vyčesané nahoru a načervenalé tváře.
Nakonec tam byl ten černovlasý, co škrtil tu nevinnou holku a kluk, co provokoval mého bratra. To má teda povedené kamarády. To jako Luke spadl do nějaké divné party, co si potrpí na tetování a piercingy? Přisedli si do boxu a já se mezi nimi krčila. Pro mé štěstí tam, kde jsem seděla, se nikdo neposadil.
„Luke, jak to vidíš s tvojí sestrou?" zeptala se ta holka, co se držela toho kudrnatého jako klíště. „Najdu jí, já ji určitě najdu," zasyčel skrz zuby a třískl pěstí do stolu, že leknutím jsem nadskočila i já. Jde z něho strach, to přiznává i jeho ztracená sestra, co už není mezi živými. „Nemyslíš si, že už je třeba po ní?" optal se pro změnu ten blonďatý. „Nialle, tohle neříkej. Já pevně věřím. Najdu si brigádu, seženu nám byt a budeme jenom spolu. Nenechám ji v tom ohavném domě plném hrůz samotnou jenom s lidmi, co si říkají rodiče, ale ani neví, co to slovo znamená. Jak já je nenávidím. To oni mají také podíl na tom, že utekla. Nemohla to už vydržet," pronesl Luke a já na něho byla v tu chvíli pyšná.
Má mě rád a já udělala takový sprostý čin. Ani jsem neměla tu snahu si s ním promluvit. Odsoudila jsem ho stejně jako ostatní, a přitom byl jediný, kdo mi mohl pomoci. Mohla jsem žít s ním a už nikdy nevidět rodiče. Postaral by se o mě. „Ach, ani nevíš, jak je mi to líto," zašeptala jsem, i když to z nich nikdo nemohl vědět. „Proč si nám ji nikdy neukázal?" optal se ten kudrnatý, na což ho ta drobná blondýnka bouchla jemně do hrudi, on se na ni jenom usmál a přitiskl si ji více k sobě. „Nebyl čas a ani jsem nechtěl. Jak znám Louise, tak by ji ještě něco udělal," řekl a já se napřímila.
Jakého Louise? Je to jeden z nich nebo tady ještě někdo chybí? „Známe našeho modrookého vtipálka. Působí tak nevinně, ale je to zmetek," řekl Niall. Aspoň jméno od jednoho jsem znala. „Jo, kdyby se mu nelíbila, tak by trpěla. On se nikdy nezamiluje a já také ne. Podívejte se na Harryho a Dove," pronesl a uculil se, jako to dělával vždy, když mu něco přišlo přeslazené, „strašně vám to spolu sluší, ale někdy se cukrujete, že se na to nedá dívat," dořekl a všichni kolem se zasmáli.
Pěkně mi je představ bratříčku, když sis to na jindy neplánoval. „A co kdyby se do ní on zamiloval?" zeptal se Harry a já vykulila oči. „To snad ani nejde, ale nedovolil bych, aby moje malá sestra chodila s někým, jako je Louis. A kdyby to bylo vzájemné, tak bych jim to nekazil, ale jestli by jí ten pitomec ublížil, rozbil bych mu hubu. Znáte to, jak to má se vztahy a jaké má na ně názor po tom, co mu ta bruneta zlomila srdce," odpověděl jim všem a já se zasmála.
Zajímalo by mě, jak ten Louis vypadá, když je to takový podivín bez srdce. Nedivím se mu ale, když mu holka zlomila srdce, ale přece jich je spousty ne? Najde si jinou. Všichni se najednou otočili a já se koukla přes Dove, která mi bránila ve výhledu. „Omlouvám se, lidi, ale zdržela mě ta mrcha učitelka. Zatáhla mě do kabinetu a dala mi plno úkolů, které jsem stejně nesplnil," řekl hrubý hlas a popošel k nám. Stoupl se vedle Luka, který seděl, a já otevřela pusu dokořán.
Můj milovaný bratříček ani netuší, jak mi usnadnil práci. Jeden bod ze seznamu zaškrtnut a to ten, najít toho kluka. Prudce jsem se postavila a vyškrábala se z boxu pryč, protože by si Louis, podle toho, jak se o něm bavili, je to jeho jméno, posadil, a to jsem zrovna moc nechtěla. Opřela jsem se pravou rukou o kraj boxu a doslova skenovala toho kluka. Ode dneška žeru kluky s kroužkem ve rtu, protože by mě nikdy nenapadlo, že to na někom může vypadat tak dobře.
Vážně, tohle není normální parta, ale divní lidé závislí působit svým vzhledem drsně. Včera málem můj bratr ublížil dívce, kdybych se mu nedostala do hlavy. Nikdy bych mu neodpustila, kdyby to udělal a zanechal na té holce po něm stopy, kterých by se nezbavila celý život. Louis na mě působil tak jinak než ostatní, ale moc jsem se nad tím nezaobírala. Našla jsem ho a co teď jako mám dělat? Chodit za ním jako ocásek a hlídat ho na každém kroku?
Musím dohlížet na Luka a zastavit ho, před tím, než se bude chystat udělat nějakou blbost. Jsem tak odlišná oproti nim. Oni jsou živí a fungují jim orgány, kdežto mně v těle neproudí krev. Nebije mi srdce. Můžu se smát, můžu brečet, ale nemám důvod, protože mé pocity zůstaly někde v mém těle skryté a schované bez důvodu vyjít napovrch.
„Kdy nám představíš svou malinkou sestřičku?" zeptal se Louis a v jeho hlase šel zaslechnout sarkasmus. Kdybych byla živá, už bych na něho křičela. Každým slovem se mi protiví více a více.
A tohohle já mám chránit? Pokud chci dostat odpovědi na své otázky, budu muset, a to znamená jediné - naučit se být klidná a trpělivá.
„Zmizela a až ji najdu, představím ji všem, ale na tebe se vyseru. Akorát by si ji jenom urážel a dělal ze života peklo. Ona si zaslouží lepší život než ten, aby se jí někdo smál nebo si z ní dělal obyčejnou hračku. Ty Louisi, ty si jenom z holek děláš své hračky," odsekl mu Luke a on se sprostě zasmál. „Ale prosím tě. Vždyť jste se neměli rádi. Určitě zdrhla, aby se zbavila tebe. Přiznej si to, měla tě plné zuby, stejně jako tvé rodiče." Lukovi se napnula čelist a zíral před sebe.
Takže nakonec se z Lukeho vyklubal hodný bratříček <3 A z Louise pěkný idiot, ale tak, o čem by to pak bylo, že? :DD Mě to tak baví psát, tuhle story, ale o to jde, ne? :DD Aby vás to bavilo a ostatní to četli. :) Jsem ráda, že to aspoň někdo čte a bude to číst až do konce a upřímně, nemám ani šajna, jak to skončí :DD Prostě píšu a píšu a pořád se tam objevuje něco nového :))
ÚŽO! :D Tahle část je pro tebe! :DD :**
ČTEŠ
Despair
خيال (فانتازيا)*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
