Probudila si se někde v šeré místnosti. Jediné světlo šlo přes prkna, které bránili výhledu z okna. Posadila jsi se a promnula si krk. Teď ti došlo co se stalo a začala ses splašeně otáčet ze strany na stranu. Když si nikoho neviděla, zvedla si se a rozeběhla k oknu. Loncováním si se snažila prkna strhnout. Nakonec se ti podařilo alespoň jedno sundat. Měla si víhled na....... Nic. Všude jenom lesy nikde nic na dohled. Obětovala si svou pěst a prosklela okno. Jak si čekala neobešlo se to bez následků a tvá ruka byla zalitá krví. ,, Ale ale (T/J) se nám probudila~" řekl hlas ze včera. Stuhla si na místě a neodvážila ses ani otočit. ,, To jsem tak krásný že se bojíš, že když se na mne podíváš tak oslepneš? " Zeptal se pobaveně. ,,Ne, myslím si že jsi moc hnusný, že se bojím na tebe podívat. A protože k práci zrak potřebuju, nehodlám se na tebe podívat." Řekla si bezemociálně. Jak si čekala naštvalo ho to. Přišel k tobě, násilně tě chytl za ruku kterou tě otočil čelem k sobě. Na což si vypískla a vystrašeně si se na něj podívala. Zůstala si stáj jako přikovaná. Byl nádherný, krásný od hlavy až k patě. Nemohla si se na něj přestat dívat. Ve chvíli kdy ses mu koukla do očí jsi zapoměla úplně na všechno. On se sebevědomě usmál. ,,tak co? Měníš názor? " Zeptal se pobaveně. ,,Ee? Co? Názor na co? "Zeptala si se. On se zasmál a mávl rukou. ,,nemáš hlad? " Zeptal se. ,,Ne. " Řekla si na což ti zakručelo v břiše. On se zase zasmál a ty sis uvědomila jak je svět duhový když se směje (a ne ani já když sem to psala tak ani ty jako postava nejsi na drogách) . ,,Pojď, zavedu tě do jídelny. " Řekl mile. Skoro jsi zapoměla že je to zrůda prahnoucí po krvi. Následovala si ho až do větší místnosti. Vprostřed byl stůl s židlemi a u zdi různé skříně. Upír tě posadil ke stolu a odešel někam jinak. V jedné z prosklených skříněk jsi viděla knihy. On čte? To v téhle době málokdo. Do místnosti vešel tvůj únosce a v rukou držel dva talíře. Jeden s normálním jídlem a na druhém byl nemocniční sáček s krví z čehož se ti udělalo trochu špatně. ,,Budeš se muset spokojit s tím co máš. " Řekl. A i se svým talířem odejde. ,,Počkej! " Křikneš na něj. On se zastaví a dojde k tobě. Přikloní se k tobě ale chvíli nic nedělá pak ti jen odhrne pramen tvých (B/V) vlasů a zase se narovná. ,,Ty tady nebudeš? " Zeptáš se ještě trochu červená. ,,Ne. " Odpoví prostě a odejde.
(Y/N) P0hled
Konečně jsem se pořádně zadívala na svůj talíř. Jen nakrájená zelenina a kousek osmaženého masa. ,,No s tím si dal teda práci.." Zabrblala jsem si pro sebe. ,,Pokud se ti to nelíbí, tak to nejez..." Vůbec jsem si nevšimla upírovi přítomnosti. Nevšímala jsem si ho a v klidu dojedla své jídlo. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se upíra, protože mi začalo vadit to stále se rozšiřující ticho. ,,awww~~ naše sladká (Y/N) se o mě zajímá~" Líbil se mi jeho tón hlasu. Kdyby jsem ho potkala jen tak jako člověka na ulici......asi bych šla stěžovat šéfovi, proč mi neřekl že máme ve městě anděla....hihi, realita někdy bolí. ,,Říkej mi Suga.." Řekl na konec. ,, Tak ti říkají přátelé?" Zajímala jsem se. ,,Nebo oběti?" Vyslovila jsem svou myšlenku nahlas. ,,Tak abys věděla! Většinou nenechávám své oběti na živu dýl než patnáct minut!" Vyštěkl na mě. Nechápala jsem co ho na tom tak naštvalo. ,,A proč mě necháváš žít?" Zeptala jsem se ho, když se uklidnil. ,,Protože tě potřebuju...." Odpověděl. ,,K čemu?" zeptala jsem se ho zase. Chvíli váhal jestli odpovědět ale nakonec otevřel jednu skříň za tebou a vytáhl z jedné horní poličky starou knihu. ,,Co to je?" Zeptala jsem se. ,,(Y/N)! Nemůžeš počkat až ti to řeknu sám nebo se podívat na obal?" Okřikl mě a pak si vedle mě sedl . ,,Promiň.." Šeptla jsem směrem k němu a zakoukala se na knihu. ,,Historie a tajemství upířích let?" Přečetla jsem udiveně název knihy. ,,Hm." Kývl souhlasně Suga. ,,a co~" Nestihla jsem se zeptat, protože mě přerušil jeho naštvaný pohled. ,,Dobře, dobře...já počkam..." Řekla jsem znuděně. Suga zalistoval v knize až našel stránku třista dvacet-pět. Koukla jsi se do knihy. ,,Jak se stát upírem?" Přečetla jsi název kapitoly a pozvedla jedno obočí. ,,Co? né." Začal znova listovat v knize. Dál už jsem stránky neviděla. Zastavil se na jedné stránce která vypadala nejpoužívanějš (?). Jak se stát člověkem.. ,,Víš nebaví mě tenhle život, chci žít jako normální člověk....takže mám nápad.." Řekl. Vytrhla jsem mu knihu z ruky a začala číst.
Celou kapitolu o tom jak se může stát upír člověkem jsem si přečetla. Přičemž mě celou dobu znervózňoval jeho pohled. Takže, co jsem zjistila? K tomu aby se stal zase člověkem je potřeba se napít krve mofo-shoujo -což je člověk... Jehož krev nemůže být napadená žádným jedem... A prej může vyléčit umírající.. Upíři se tokovím to lidem spíš vyhýbají a cítí jejich pach až na 10km- psalo se tam že je jedno jestli je mofo-shoujo mrtví nebo živí.. ,,Tak, už chápeš? Navíc mi na tobě zaleží, já..já tě miluju..proto te nemůžu zabít, chápeš?" Zeptal se netrpělivě Suga... No řekněme že to bylo proto že čtu strašně pomalu..a pomalu mi to dochazelo ,,Ee asi jo. " odpověděla jsem. ,,Tak a můj návrh je, že, já tě dovedu k tomu druhému upírovi a pomůžu ti ho zabít. Ty mě za to necháš napít se tvojí krve a tak se proměnit na člověka. Bereš? " Zeptal se. Promla jsem si krk a nervózně se podívala na knihu a pak do jeho krásných očí. ,,(y/n).." uvědomila jsem si že na něj koukám moc dlouho a pomalu se k sobě přibližujeme. Najednou jsem cítila jeho rty na těch svích. Chvíli mi trvalo uvědomit si co se vlastně děje, když mi to konečně došlo tak jsem mu polibek oplatila. Suga se do polibku usmál. ,,beru to jako souhlas. " a pak mě zase políbil. Líbali jsme se dlouho? Chvíli? Kdo ví.. Jako by se svět zastavil a jediné co existovalo byla jídelna, já a on. Ale nic netrvá věčně a já se musela odtáhnout. Taky tě miluju kyslíku!. Suga mě obejmul. ,,Min YoonGi.. " Zašeptal mi. Najednou mi něco došlo. ,,Ale... Vždyť jsi mě kousl! " řekla jsem a zamračila se na svého upírka. ,,Já? Né.. " zašmátral v kaple, ze které vytáhl dvě iněkce. ,, Je to jen uspávadlo... Omlouvám se, ale jinak bych tě sem nedestal. "Nevině se usmál a věnoval mi rychlí polibek. ,,Měli by jsme jít... Em... Chci říct měla bych jít spát... " řekla jsem. ,,Tak šup. " Vzal mě za ruku a táhl mě někam kamsi do neznáma. ,,tady je můj pokoj, zde dnes strávíš noc a pokud ti nebude vadit budu tu s tebou" řekl. Koukla jsem se po pokoji. hmm.. Až na tu rakev je to tu hezký. Přišla jsem k posteli na kterou jsem skočila. Byla příjemná. ,,dobrou!! " zakřičela jsi do polštáře a po chvíli usla.
------
Probudil mě hluk zavírajících se dveří. ,,Snídaně pro krásnoj (Y/N). " řekl Suga a přešel k mé posteli s táckem v rukou. Snídaně vypadala.... Dobře! Šunka, sýr, vajíčka a rohlík!! . ,,Děkuju!! " zapištěla jsem a převzala od něj talíř. Mezi tím co jsem jedla mě Suga pozoroval. ,,Hej, Yoongi? Děje se něco? " Zeptala jsem se ho. ,,Ee? Ne, nic, až se najíš můžeme vyrazit, vím kde je tak si pospěš.
-----
Zjistila jsem že o mě druhý upír věděl a teď je na útěku, Suga ho sleduje a snaží se ho chytit. Já se je snažím dohnat. Běžela jsem přes celý les. Nakonec jsem je doběhla. Suga se s ním pral. Vytáhla jsem jednu ze svých zbraní speciálně na upíry a zamířila k nim. ,,Blázníš!!? Sejmeš i mě!! " vykřikl na mě Yoongi. Já se však soustředila jen na druhého upíra. Zamířila jsem. Zmáčkla spoušť. Upírovo tělo se skácelo na zem a o chvíli později z něj byl jenom prach. ,,To bylo o fous.. "Oddychl si Suga vedle mě a chytl mě za pas. ,,Miluju tě. " řekla jsem. Chvíli se tvářil překvapeně ale pak se jen usmál a políbil mě. ,,já tebe. Umm.. Víš... Můžu? " koukla jsem se mu do obličeje a viděla že jeho pohled směřuje na můj krk. Polkla jsem a pak kývla. Suga se ke mě víc naklonil. Cítila jsem jeho dech na svém krku. Pak jsem cítila chbilkovou bolest která pomalu ustála.
Suga se odtáhl. Nic se nedělo. Ta kniha určitě lhala! Až po chvíli se kolem Yoongiho začala vytvářet taková mlha, která po chvíli zmizela. ,,co se stalo? " zeptala jsem se. Suga si sáhl na zuby. Už neměl tesáky, a když jsem se na něj pořádně podívala nebyl ani tak bledý.. ,,Já... Jsem člověk!! " vykřikl a pevně tě objal. ,, p-pust! N-emůžu d-ýchat. ''
------
O cca pět let později jste měli svatbu, dvě děti a zachovali jste si nekončící lásku.
--------end-+---
Ufff to dalo práce... Tak jak se vám to líbilo?
A co by jste chtěli dál?
Jimin x reader
Luhan x reader lemon
Sehun x reader
