Byl den jako koždý jiný. Oživovala jsem si své vědomosti čtením Aliens news. Jedna z věcí, které mi vydržely od mala: obdiv v mimozemšťanech. A druhá věc: psaní románů... S mimozemšťany, kde se obyčejná dívka dozví o existenci UFO.... Já vám to odvyprávím!!
_--------I fall in love with Alien-----
Příběh začíná obyčejným ránem jisté [Y/N] [Y/S], přičemž vzala okolo třetí hodiny raní a okolo páté jela městskou dopravou do práce. Pracovala v SOKOJi (Světová organizace pro kontrolu okultivních jevů) , kde-s jistým překvapením-zjistila že se SOKOJ zabývá i mimozemšťany. Moc lidí nejelo a tak neměla problém stíhat i metro. V práci jí jako obvykle přivítal její kolega Jimin.
....
,,Ahoj (Y/N), máme super novinku!!" Řekl Jimin mezi tím co mě vedl do sálu. ,,Ahoj Jiminie, co se stalo?" Zeptala jsem se ze zvědavosti. ,,Uvidíš." Odpověděl a sedl si ne jedno z předních volných sedadel. Sedla jsem si vedle něho a čekala co se bude dít. Prvních pět minut jen přicházeli lidé. Vedle mě si později přisedl ještě Jin a vedle něj Hobi. Po dalších deseti minutách se na podiu před námi začalo konečně něco dít. První přišel řiditel -NamJoon- a s Jinem to málem seklo. Namjoon byl jako vždy formálně oblečený a na chvíli se usmál směrem k nám...přišlo mi spíše směrem k Hobimu a Jinovi. Jin byl do našeho řiditele totálně zabouchlej. Neni den co by o něm neřekl min. deset vět. Po něm se na podiu objevil Jungkook -Můj a Jiminův nadřízený- a to zase málem seklo s Jiminem. to vám povím není tu člověka, který by nevěděl že spolu jsou-i když se to snažili utajit-. Závěs se odhrnul a my tak mohli vidět velké projektové plátno...je to něco jako v kině na 2D filmu akorát o něco větší. Na plátně se začal promítat obraz, ke kterému začal mluvit Jungkook. ,,Takže bych rád začal tím, že bych poděkoval týmu 8562AS -já, Jimin, Jin-, kteří objevili neznámé těleso v oblacích tento pátek. Dále bych chtěl poděkovat týmu 4521FG -Hobi, YoonGi- , Kteří....přišli na to že jsou to mimozemštané a poté s pomocí Pana Jimina a pana Jina, dokázali navázat kontakt." Chvíli se odmlčel a pak se koukl na NamJoona. ,,Jako pokaždé mají naše zprávy i špatný směr a tentokrát je to, to že se chystají na zem zaútočit. Nevíme proč ale- " Byl přerušen velkou ránou. Do dveří vpravo přiběhl jeden strůjce. ,,Pane!! někdo zaútočil na budovu, pravá strna to nevydržela a padá. Je nutná okamžitá evakuace celé budovy.
Když jsme s Jiminem byly byli někde v polovině cesty k východu, ozvala se druhá rána, kterou následovala třetí. Běžela jsem dál. Konečně jsem byla osvobozena od padajícího stropu. Ohlídla jsem se z sebe. Jimin nikde a na místě kde stála organizační budova SOKOJe byla jen její část Rozhlížela jsem se okolo sebe. Byla tu tak necelá stovka zraněných, mezi kterými jsem našla NamJoona a Hobiho. NamJoon se zběsile rozhlížel okolo sebe a když neviděl Jina, rozhodl se tam vrátit. k jeho a našemu neštěstí se ozvala i čtvrtá rána,která měla SOKOJ seznámit se zemí. Zrovna v tu chvíli vycházel Jimin s Jungkookem v náručích. Stačila jedna minuta a nemusel se to stát. Kámen by spadl na zem a můj kamarád s jeho přítelem by mohli žít. V těchto chvílích by člověk brečel, řval. Nic s toho se nedostavilo, jen jsem šokovaně koukala na místo kde mě dnes ráno Jimin vítal. Na tom místě se se mnou dnes i nevědomě rozloučil. Dostavil se pouze pocit úzkosti a samoty. Realné věci mi hned tak nedochází, chce to čas na jejich zpracování. Najednou na zbytek trosek přistálo vzdušné auto- takové co dávají do filmů o budoucnosti- , vyšel z něj nějáký člověk a rozhlédl se. Měl zelené vlasy a pobledlou, skoro bílou plet. Oblečený byl jen do půl těla. měl černé dlouhé kalhoty a celkové černo zelené brýle. přešel ke mě a dal mi nějáký papír. Roztřesenou rukou jsem papír rozevřela. ,,HLAS! ČÍST!" rozkázal muž(?). ,,Nechtít objevováni my. osamotě být chtít mi. nechat vy být nás. holku brát si my tuto upozornění jako." Přečetla jsem krkolomně. hned na to mě vzal muž za paži a odvlekl mě do toho auto. nikdo se neobtěžoval mi pomoc...kdyby tady byl.....Jimin... Muž mi zavázal oči a vyjeli jsme.
Někam jsme dojeli a mě rozvázali oči. Byly jsme na nějáké lodi...... vesmírné lodi. na nic ani na pocity z cesty jsem si nepamatovala. Vešli jsme dovnitř, nejspíš do nějákého velitelství nebo jak to tady mají. Na židli se k nám otočil....docela pohledný mladík...počkat....ONI MĚ UNESLI!!!!! wow brzo. začínám zase mluvit sama se sebou. Rozhlídla jsem se kolem sebe. byly tu obrazovky na kterých byly naše spekulace a teorie o mimozemštanech. ,,Vidíš, jsem skoro stejní jako vy, jen máme trochu větší inteligentní a dva -někteří jedinci až čtyři životy-. promluvil Mladík. Mimochodem, já jsem Kim Taehyung vítej na mé lodi." Usmál se na mne bělovlasý bledý....Taehyung,, [Y-Y/N] [Y-Y/S].'' ,,Dobře...[Y/N], pokud chceš žít, budeš mou služkou."
Už je to rok co se ze mě stala služka na Taeho lodi.na začátku jsem nevěděla co dělat, ale ted? ted to tady miluju. Všichni se k sobě chovají strašně hezky. A myslím že ne Zemi dopis pochopili jelikož se na obrazovce za ten rok objevila jen jedna nová správa o mém únosu jinak nic. ,,[Y/N] chce tě Tae." Řekla má kamarádka [F/N]. ,,Už jdu." Řekla jsem a vydala se do jeho pokoje. Dveře byla otevřené, takže jsem se ani neobtěžovala zaklepat( přesně toto rozhodnutí mělo někdy své chyby...například...když Tae dělal něco....no řekněme že jsem to nejspíš vidět neměla-nebylo to požírání lidí-). Vešla jsem do pokoje. někdo za mnou zavřel dveře. Strašně jsem se lekla ale k mému štěstí to byl je Tae. ,,Pa-" Nestihla jsem to doříct protože mě přerušil chtivím polibkem. Chvíli jsem tam tak stála než mi došlo co se děje. Chtěla jsem se odtrhnout. Snažila jsem se ho odstrčit. Nakonec se mi to povedlo. ,,Nařizuji ti poddat se mi!" Zakřičel až jsem se lekla. poté mi opět věnoval hluboký polibek. Tentokrát jsem mu polibek opětovala. Postupně se s polibky přesouval na můj krk. Rukama mi zajížděl pod volné bílé triko. Nevím proč jsem to udělala ale kolenem jsem se mu otřela o rozkrok. Tae vzdychl a pak se škodolibě usmál. ,,Tak [Y/N] takhle jo?" Řekl a strhl mi triko. Přitiskl mě břichem ke zdi a rozepl mi podprsenku. Polibky směřoval do středu zad. Nezbilo mi než vzdychat jeho jméno a poddávat se jeho péči. Svlékl mi kalhoty i kalhotky a plácl mě přes zadek až jsem trošku zavískla. ,,Šššš přece nechceš aby sem někdo přišel ne?" Zašeptal mi do ucha, které následně olízl. Na nic nečekal, sundal si kalhoty atvrdě do mě přilazil svůj penis. Ze začátku to belelo ale postupem času se bolest začala měnit v slast. Začal rychle přirážet.,, T-Tae.. Ach... R-rychleji. " ,,Popros! " vykřikl. A pak kdo se má stišit... ,,Pr-prosím. " Tae zrychlil.
,,[Y/N] už bu-'' nestihl doříct a udělal se do mě. Podlomila se mi kolena a nebýt Taeho už jsem na zemi. Tae mě vzal do náručí a přesunuli jsme se na jeho postel. Tae nás přikryl a následovalo několik minut mazlení. Přisoukala jsem se blíž k němu a užívala si jeho hlazení. ,,[Y/N] vezmeš si mě? "
Tato kniha byla napsána podle skutečných událostí autorkou [Y/N] [Y/S]
Tak to byla moje první kniha odsud. Nejdou v ní pocity z nové planety nebo Shugul-město-, ani pocity s Taeho přívětivé rodiny. Kniha vyšla před dvěma laty a před rokem jsme jí poslali na Zem. S Taem nám to furt klape jako kdysi (až na to že teď máme sex tak pětkrát týdně).
------tis is ed-------
Konečně to tu máte zase to je za sobotu tak už nic velkýhi nečekejte. Omlouvám se za chyby.
