Žijeme v roce 2818, kdy už dávno skončila léta vědy a techniky. Lidé se vrací ke starému životu bez elektroniky. Ze všech měst se už před několika lety staly vesnice. Nevracíme se ale moc hluboko do historie. Nemáme krále ani šlechtu a o prezidenta jme přišli již dávno. Lehce řešeno, každý si žije to svoje. Také se ze světa vytratilo mnoho jazyků, nyní se mluví převážně anglicky, česky a německy. Děti chodí normálně do škol a dospělí do práce. Odstranění elektroniky z každodenního života samozřejmě mělo své následky, ale tím se nyní nebudeme zabírat. V dnešní době mají muži tak zvané duševní posly, což jsou bílí vlci. Každý muž má bílého vlka, aby si prokázal autoritu a u ženy vyvolal respekt. Je to dávno od doby kdy toto vzniklo, mužské pouto s vlky, takže si nikdo přesně nepamatuje proč. Svět ale stále není obýván jen lidmi, žije tu mnoho drobného zvířectva, ale také černí vlci a lidé, kteří je mají jako duševní posly. Pokud se objeví blízko vesnice, mají na výběr smrt nebo stát se strážcem. Není žádný problém ani v tom, že se objeví dva ve stejné vesnici, nebo pokud už vesnice strážce má a objeví se někde další. Takovéto problémy se řeší 'krví deseti rodů'. Jde o to, že se utkají dva -nebo více- strážci proti sobě v deseti disciplínách. Nyní nastává souboj na život a na smrt. Takovým to lidem se říká 'Psovodi'
,,Hej [Y/N], opravdu nevím proč na tebe Pluto stále vrčí! Poslední dobou ani neposlouchá, něco s tím psem je!" Rozkřičel se Myungdae a rukou naštvaně ukazoval na svého bílého vlka. Pluto seděl na zemi a bez zajmu si prohlížel chlapcův prst. Sama jsi moc dobře věděla proč to je, také kvůli tomuto důvodu jsi nesměla chodit mezi dospělé, kterým by došel důvod vrčení bílích vlků. Ale zde v sirotčinci to nikdo neřešil. Vychovatelky byly rády za tvou pomoc a děti za to, že si mají s kým povídat nebo si hrát. Chodila jsem sem hlavně kvůli Kim Myungdaeovy. Ty sama jsi ho znala ještě když byl malé bezbranné miminko. Byl z jiné vesnice, jeho rodiče zemřeli, když se tě snažili bránit. Musela si s ním utéct. Tak jste se dostaly sem. ,,Neboj, jistě prochází jen pubertou.." Zasmála ses a pohladila Myungdaeho po hlavě. ,,Dnes tu byl stážce!" Zaradoval se Myung. ,,Opravdu?" Zeptala ses udiveně. ,,Jop! Vyprávěl jsem mu o tobě!" Rozzářil se. Trochu jsi znervózněla. ,,Jo to mi tak připomíná, že mi vlastně říkal, že tuší, čím by to vrčení mohlo být! ale nechtěl mi to říct..." Dobře, teď jsi znervózněla dost. Musela jsi rychle dumu. ,,Doufám zítra zase příjdeš." Na to jsi jen kývla a rozloučila ses a ze dveří mu ještě zamávala. Šla jsi polní cestou domu, kde by na tebe měl čekat Hyunsu. Poté co jsi došla do svého domu tě však čekalo nemilé překvapení. Hyunsu nikde nebyl, což znamenalo,že utekl nebo ho chytily. ,,Hledáte něco [Y/N]?" Zeptal se tě povědomí hlas, který vycházel ze dveří. ,,Nebo bych měl říct 'něco'?" Slyšela jsi kňučení. Rychle ses otočila. Ve dveřích stál nejváženější muž vesnice, někdy přezdívaný jako strážný (neplést se strážcem) za ním dva jeho muži držíc Hyungsua v řetězech. a za nimi stál Min Yoongi. Strážce. Věděla jsi jak toto dopadne. Budete mít deset dní do určení svého osudu. Smrt nebo život.
----
A tak to taky bylo. Právě čekáš na náměstí spolu s Yoongim a zástupy lidí s tím rozdílem, že veřejnost neví kdo je druhým psovodem. ,,Byl jsem tu tak dlouho a najednou se objevíš ty a všechno je v hajzlu." Šeptl Yoongi vedle tebe chladně. ,,Takže, moji milí občané, jak se k vám jistě doneslo, Včera jsme objevili nového psovoda k překvapení všech je to dívka." Davem se rozhostil šum a lidé si šeptaly mezi sebou. ,,Což znamená jen jedno! a to že se náš součastný strážce a vlastník dívčích srdcích Min Yoongi -Yoongi vyšel k Strážnému- musí utkat s [Y/N]!" Vyšla si směrem ke strážnému. Lidé utichly. Měla jsi z toho divný pocit hlavou se ti honilo hodně myšlenek. ,,Tak a nyní ať hra započne" Bez toho aby jeden z vás něco řekl jste se vydali splnit první úkol.
---------
Váš pátý úkol spočíval v tom, kdo se jako první dostane na vrchol blízké skály v tom jsi neviděla nic namáhavého. Už od mala si lezla po stromech a různých výškách, ale teď to bylo jiné měla si proti sobě silného soupeře. Byla jsi už v polovině skály, když kámen pod tvou nohou zničehonic spadl a ty si uklouzla a padala dolů Čekala si konec, ale ten nepřišel. Otevřela jsi oči a viděla, že tě někdo chytil. Podívala ses nahoru a uvědomila sis, že to byl Yoongi. Pomohl ti zpátky a oba jste pokračovali v cestě. Po cestě jste si povídali a pomáhali si. Zjistila jsem že není tak zlý, jak vypadá a že je docela milý. Už jste byli skoro na vrcholu skály vypadalo to že si spolu dobře rozumíte. Dokonce jste se za tu cestu stali kamarády ale háček byl v tom že jste oba psovodi. Což znamená že jeden z vás musí umřít. Už jsi se chtěla dotknout vrcholu skály ale Yoongi ruku zmateně si se na něj podívala ,,Počkej opravdu to chceš máme teď šanci utéct.." řekl a vážně se ti podíval do očí. Chvíli jsi přemýšlela co říct. ,, ale nemáme šanci utéct daleko bylo by to k ničemu" řekla jsi. ,, nakonec jsme psovodi a ještě k tomu by jsme utekli.. Byli by jsme všude hledaný a to nepřináší nic dobrého." dodala si. Yoongi vypadal jakoby přemýšlel. Začalo se stmívat a na obleze byly vidět první hvězdy. Sedli jste si před vrchol skály koukajíc na nebe a přemýšleli nad tím, co uděláte. ,,Máme nejvíc hodinu.." Prohodila jsi do šířícího se ticha. ,,MyungDae mi o tobě hodně vyprávěl.." Povzdychla sis a čekala co z něj vypadne. ,,Nevěděl jsem, že se stane tohle.." Dodal tiše.,,Co?! Že budem muset podstoupit tohle?! Jako promiň ale to ví i pětiletý děcko!" Zvýšila jsi na něj hlas. ,,Ne, tohle jsem samozřejmě věděl..Já..řeknu ti to později.." Zamumlal. ,,Kdy později jako?!" Byla jsi naštvaná ale nechtěla jsi na něj řvát. ,,Promiň..Nemyslela jsem to tak...jen už nevím jak dál.." Povzdychla sis a opřela se o skálu. V dálce jsi zahlédla matné světlo. Byly jste vysoko a mlha vám to niják neulehčovala. Zvedla jsi se a opatrně jsi se posouvala dolu. Yoongi se k tobě přidal. Byly jste tak v půlce, když jste poznaly siluety vesničanů se zapálenými pochodněmi jak šplhají po skále. ,,Jsme v hajzlu Yoongi!" Řekla jsi vyděšeně a podivila se na něj. Yoongi se koukl na nebe a na chvíli zavřel oči. ,,Ukážu ti hvězdy z blízka (Y/N).." Šeptl A vzal tě za ruku. Zmateně jsi na něj koukala a nechala se táhnout k vrcholu skály. Zastavily jste těsně u okraje. ,,....Ne Yoongi to ne!!" Začala jsi brečet a klepat se. ,,(Y/N) zbijí nás oni, když ne tohle. Neboj se, budu s tebou až do konce. " ,,POČKEJ! Něco jsi mi chtěl říct." On se k tobě otočil, rukou ni utřel slzy a následně tě políbil. Najednou jsi cítila, že jsi ztratila pevnou půdu pod nohama. Padli jste a on se od tebe malinko oddálil. ,,Miluju tě (Y/N). Nevěděl jsem, že se za tak krátkou dobu dokážu do tebe zamilovat ale je to tak. Budem spolu už na vždy. Kdyby byl další život, najdu tě. Kdyby bylo peklo a ráj, vyškrábu se z něj pro tebe. Už tě neopustím (Y/N)." Pak přišel jen náraz ticho...
za prvé: moooc se omlouvám za neaktivitu...
za druhé: moc děkuji barbara_styles123.
za třetí: omlouvám se za chyby
za čtvrté: když jsem dostala nápad na tule kapitolu, nevěděla jsem, že to tak moc podělam....Zdá se mi to takový divný .....každopádně budu ráda když se i vy podělíte o svůj názor v komentářích a zatím Sayonara!!
