Jednou v noci, když jej myšlenky žraly za živa a on nebyl s to usnout, ani kdyby se snažil sebevíc, popadl do ruky mobil, jehož display mu svou září vypálil zrak, a odblokoval Owenovo číslo. Čas se kvapně blížil k jedné hodině ranní, zatímco Jake s přivřenýma očima přemýšlel, jestli udělat to, co ho okrádalo o spánek. Nakonec se rozhodnul, že na pět minut zahodí svou hrdost, navíc odblokování Owenova čísla už byl i tak dost velký krok, dokázal tedy překonat i ten další.
Bleskovým tempem naťukal textovku a bez dalšího dumání ji odeslal, jelikož kdyby si zprávu přečetl a začal nad ní více uvažovat, posléze by jej přepadla zbabělost a on ji nikdy neodeslal.
Neřekneš to nikomu dalšímu, že ne?
Odpověď přišla rychleji, než by ji samotný Jake očekával. Myslí mu proběhla myšlenka, že Owen nejspíš taktéž nemůže usnout, možná pod návalem výčitek svědomí.
Ne. Slibuju. Promluvíme si zítra?
Jake si hlasitě oddechnul. Poté Owenovo číslo znovu zablokoval.
