Jake chtěl lhát. Chystal se Owenovi nabalamutit ty největší výmysly, které kdy někdo v celé historii lidstva vyřknul. Ale jediné na co se po pár minutách dusného ticha zmohl, byla pravda. Ošklivá pravda, která se z jeho úst vykutálela ve stejném okamžiku jako jedna jediná slza, která mu stekla po tváři a zanechala po sobě mokrý potůček.
Owen jen chvíli mlčky zíral. Chvíli svým zrakem spočíval na Jakeovi, chvíli na seznamu, který všechno zničil, chvíli hleděl z okna.
Jake se obával, že tímhle ho nadobro ztratil a vlastně ani nic jiného neočekával. Strachoval se, že jeho kamarád pro tohle jednoduše nenajde pochopení. Nedivil by se tomu. On sám tomu pořádně nedokázal porozumět.
„Takže," prolomil ticho Owen a seznam položil zpět na stůl, „tvrdíš, že jsi vlastně holka v klučičím těle?" Jake beze slova kývnul na souhlas a pevně k sobě přitisknul oční víčka, přejíc si zmizet a už se nikdy neobjevit.
„A jak ti mám tedy říkat?"
Jake překvapeně otevřel oči a zvednul hlavu tak, že jeho pohled přistál přímo na chlapci, který v sobě nakonec nejspíš našel pochopení. Po chvilce přemýšlení Jake odpověděl, že ještě nějakou chvíli musí být Jakeem. Zatím nemohl být Maiou.
