Moment, kdy Jake stál před vchodem do obýváku, kde se na pohovce rozvalovali jeho rodiče, a v křesle posedával starší bratr, se jevil jako ten nejdelší okamžik v celém jeho životě. Byl připravený říct pravdu. Věděl, že chce sebevědomě nakráčet dovnitř, postavit se před televizi, čímž by si stoprocentně upoutal pozornost všech zúčastněných, zhluboka se nadechnout a pronést ta slova, která by už navždy rozpůlila jeho život na před a po.
Chtěl to udělat. Vážně chtěl. Několik minut si dokonce myslel, že jej nic nezlomí, ale pak se mu sevřelo srdce, v ústech mu vyschlo, ruce se mu chvěly a on si byl jistý, že pokud udělá další krok, kolena se mu podlomí a on se už nikdy nebude schopen postavit na nohy.
S vědomím, že své rodině není schopen přiznat, jak se věci doopravdy mají, se otočil a vyběhl do pokoje tak rychle, jako by ho doopravdy poháněl strach.
