Spolužák [BTS FanFiction]

Nehodlám jen tak sklonit hlavu

"Mluví tady někdo anglicky?"

"Ano, co si přejete slečno?"

"Chtěla bych vám nahlásit podrobnosti ohledně toho výbuchu dneska ráno. Nebo spíš teroristického útoku." Snažila jsem se vypadat sebejistě, ale úplně se mi třásly ruce. Abych to zamaskovala, chytla jsem Jimina za ruku. Ten pevně stisknul a zčervenaly mu tváře. Všimla jsem si toho hned první den, že se mu líbím. Ale to teďka musí stranou, teďka se tu řeší mezinárodní politika.

Dovedli nás do kanceláře policejního náčelníka. Seděl za mohutným pracovním stolem. Pokynul, abychom se posadili. Byly zdeale jenom dvě židle, tak jsme si sedli jen já a Jimin, Tae s Jungkookem zůstali stát.

Nasucho jsem polkla a položila dopis od svého bratra na stůl před náčelníka. Stálo v něm: 

Moje milovaná Alisso,

Jestli tohle čteš, už jsem nejspíše po smrti. Já vím, že to asi nepochopíš, ale všechny nás jednou dožene náš původ. I když máme oba anglická jména a narodili jsme se na Novém Zélandě, tak moc dobře víš, že naši rodiče pochází z Íránu. A jsou muslimové.

Pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že mě vyhodili z té práce kvůli tomu, že jsem chodil vždy pozdě? Byla to lež. Vyhodili mě potom, co zjistili, že jsem muslim. Neměl jsem na výběr, musel jsem se napojit na IS a ukázat celému světu, že v Islámu je síla.

Máš teďka tenhle dopis, můžeš si s ním dělat, co chceš. Můžeš ho donést na policii, můžeš si to nechat pro sebe. Ale stejně se k tomu IS přihlásí, ať chceš, nebo nechceš.

Nevylož si to špatně, ale proti tomu musíme nějak bojovat, nehodlám jen tak sklonit hlavu.

Tvůj drahý bratr

Calvin