You changed Me (Cz)

-18-

Bella
,,Doktore jak je na tom?" Jsme v čekárně a čekáme na výsledky ohledně Mii, snad je v pohodě, jinak nevím co udělám, doktor se nadechnul
,,Ještě čekáme na výsledky, ale stále se neprobudila, za chvíli můžete jít za ní!" Všichni jsme si sedli a nedechli se, Jamy ke mme přišel ubrečenej
,,Bude Mia v pořadku?" Ptá se mě a obejme mě, obejmu ho zpátky a utřu slzy
,,Mia je silná to zvládne!" Uklidním Jamyho, a políbím ho na čelo. Mio, vzbuď se prosím, jsem tu já, Tvůj táta,maminka,Jamy,nevlastní maminka,Jess, Agnes,Lola.Trpělivě čekáme než kní budeme moc,uklidňoval mě Mark, jinak se tu zhroutím.
,,Můžete jít dovnitř!" Oznámila sestřička a tak pomalu jsme kráčeli do jejího pokoje, všichni jsme se tam nevešli, jako první vkročeli její rodina i s Jamym, po chvilce přišel její otec a oznámil nám, že můžeme jít za ní, byla sama v pokoji, takže bylo místo, všichni jsme byli kolem její postele, kde spala, má odřený celý ruce, na pravé tváři má velkou ošklivou ránu, nemůžu se na ní dívat, začala jsem brečet, Mark mne chytnul kolem ramen.
,,Mio!" Naříkávala jsem, proč se tohle muselo stát. Do pokoje přišel doktor, nevypadá nadšeně
,,Pardon prosím chvilku o pozornost!" Oznámil, všichni jsme čekali co řekne, neříkejte že to bude špatná zpráva
,,Mám špatné zprávy, její zranění jsou velmi vážné, proto je v umělém spánku, pokud se její zdravotní stav nezlepší do čtrnácti dnů, nemá šanci na přežití" všichni jsme mlčeli, nikdo ze sebe nemohl nic vydat, cože? Co to zrovna řekl? Pán Berger k doktorovi přistoupil blíž
,,Doktore, prosím udělejte všechno, takhle skončit nemůže!" Skoro jako kdyby prosil o život, vlastně ono se prosí, jde o život Mii, jde o život mé nejlepší kamarádky.
,,Mio, vrať se nám prosím!" Začali jsme všichni naříkávat, doktor odešel, začala jsem brečet, Mark mne obejmul, bože, nemůže se tohle stát, Mia je mladá, má toho tolik před sebou.

Jess
Jsme v nemocnici, jde o Miin život, stále to nechápu, jak se to stalo, proč se to stalo? A to že Mia se musí probudit do dvou týdnu jinak jí odpojí, není možný, Mio musíš se nám vzbudit, přece neopustíš život, který tak ráda máš, přece neopustíš rodinu, a co Jamy? slíbila si že se o něj budeš starat, dokud budeš sama moc, a co tvé přátelé, stojíme za tebou a víme že si silná.Koukla jsem se na Bellu, jak brečela, nedalo mne to, hned jsem za ní šla a obejmula jí.
,,Bude v pořádku, je silná, věříme jí!" Uklidňuju jí, ale stále brečela, já jí chápu.

Bella
,,Mio!" Někdo zakřičel ze dveří, byl to Theodor, napsala jsem mu, hned jak jsem se uklidnila, pár lidí už odešlo domů, jako Agnes a Jess, a taky Lola, Bergerovi odjeli taky kvůli Jamymu, zbyla jsem tu já a Mark, když náhle přišel Theo a za ním Marven.
,,Kluci!" Potichu zašeptám, přiblížili se k Mie, oba nevěděli co říct, oba ztratili hlas, jako kdyby se jim na chvilku zastavil čas. Theodor si sednul a jen se díval na její postel, Marven stále stál před ní.
,,Mio, jsem tu, vzbuď se!" Promluví Marven, ale bohužel na to Mia nereaguje
,,Pardon návštěvní hodiny skončili!" Vešla sestřička, rozloučila jsem se s Miou a byli jsme s Markem na odchodu, když
,,Je to moje vina!" Konečně promluvil Theodor
,,Je to má vina!" Odpoví Marven, se tu snad ještě začnou hádat
,,Dementi, teď je mi uprdele čí vina to je, ale jen prosím, věřte a modlete se že se probudí!!" Zařvu, bylo vidět že se oba lekli, nemám na ně náladu. Nastoupila jsem do auta a Mark řídil, po několika minutách jsme dojeli před domem
,,Lásko, buď v klidu, vyspi se, Mia se probudí!" Na rozloučenou mne políbí Mark, snad, usmála jsem se na něj, vystoupila jsem a vešla dovnitř, doma čekali rodiče, hned jak mne uslyšeli, ihned běželi zamnou
,,Bello, jak je Mie!" Hned jak se mne ptali, slzy byly rychlejší než moje pusa, ihned jsem mamku obejmula
,,Mami, ona se musí probudit!" Odpovím s ubřečeným přítvukem,mamka mne jen uklidňovala, ale nestačilo to, Mia se musí probudit.
,,Jdi se odpočinout broučku!" Navrhne mi mamka a hned jsem přikývla, šla jsem nahoru do pokoje, všimla jsem si hned fotorámečku s Miou co mi stojí na nočním stolku, vzala jsem si to, sedla si na kraj postele a zase mi tekly slzy, nemůžu si pomoc.
,,Mio prosím, neopouštěj nás, musíš se probudit do dvou týdnu, Mio, stále je tu někdo kdo tě nadevše miluje, nesmíš odejít, jsme tu a čekáme na tebe, Mio prosím vzbuď se, bez tebe to nezvládnu!" A obejmula jsem fotorámeček a zavřela jsem oči, a představovala si Miu, kde jí objímám a má velký úsměv na tváří, lehla jsem si a jak jsem brečela, neuvědomila jsem si že jsem usla.