You changed Me (Cz)

-28-

Theodor

Bolí mě hlava, sakra, brzo ráno jsem se vzbudil, rozhédl jsem se, tohle není můj pokoj, podíval jsem se vedle sebe, Bello, co se stalo? Jsem nahatý, kde mám oblečení, začal jsem se oblíkat když.

,,Theo!" vzbudil jsem Bellu

,,Bell, já bych měl už jít!" řekl jsem, radši jsem nezůstal ani dalších minut a hned jsem odešel.

,,Mia mě zabije!" řeknu s v hlavě, ale proč o tom přemýšlím, vžďyť mě Mia nevlastní, ani spolu jsme nic neměli, kam až mi paměť sahá. Jel jsem domů co nejrychleji.

,,Mami?" vešl jsem dovnitř

,,Theodore máš tady slečnu!" slečnu? koho? šel jsem do obyváku kde seděla.

,,Trisho?!" nechápavě se na ní dívám

,,Ahoj zlatíčko, jsem zpátky!" byl bych rád kdyby ne

,,Co ty tady?!" 

,,Přece jsem navštívila svého nejlepšího přítele!" 

,,Myslíš jeden z tvých přítelů, nemám na tebe náladu Trisho, já nejsem tvůj přítel!" naštvaně říkám

,,Byl si, seš a budeš, přece tě miluju!" a přiblížila se ke mě a začala mě líbat, malinko jsem jí popostrčil

,,Ne, skončil jsem stebou, kvůli tobě jsem Miu málem ztratil, kdyby tě neviděla u těch dveřích, kdybys vůbec ke mě nepřišla opilá, byl bych teď s Miou, vypadni z domů a zároveň vypadni mi ze života!"začal jsem na ní řvát

,,Theo, ale ty semnou budeš furt, a ta Mia byla moc žárlivá a hysterická, když utekla, kdyby si nechala vysvětlit, prostě je to kráva!" 

,,Nemluv o ní takhle!" to už bylo moc

,,Víš Theo, ty a Mia nikdy spolu nebudete..!" a dost, hned jsem jí vyrazil z dmova, je mi jedno, že to byla holka.

,,Jak ses to zachoval Theo? Já jsem tě takhle nevychovala!" řvala na mě

,,Mami to bys musela vědět co udělala, kvůli ní nejsem s holkou kterou miluju!" odešel jsem nahoru do svého pokoje kde jsem to prdce zavřel a zamknul se, Mio odpusť.

Bella

hned Theo odešel jak se probudil, doufám že to pro něj nebylo omyl, dost by mě to zranilo, hlavně když teď sama jsem zranitelná až moc, nevím co to do mě vjelo, proč jsem ho políbila, vždyť vím, že chce Miu, a kdyby Mia neodletěla, byli by spolu. Najednou mi někdo zavolal

,,Bello?!" kdo to je?

,,Ano kdo to je?!" 

,,Tady Marven, pamatuješ si mě?!" 

,,Jé Ahoj Marvene, co potřebuješ?!" po x měsíců se ozval

,,Sejít se, sejdem se na  náměstí u kašny ve tři hodiny dík!" a hned to položil, typickej Marven, nezeptá se jestli nemám nic v plánu, prostě oznámí to a musí to tak být, uhm kolik je vlastně, děláte si srandu? mám se sním sejít za 30 min., takhle polospale a vypadám jako kdybych se týden nemyla, takhle přece nepudu mezi lidid, rychle jsem skočila pod sprchu, oblíkla si něco normál na sobě, a už jsem letěla k autu.

,,Twl dělá si prdel? říká že tu mám být ve 3 a přitom sám nepříjde!" nesnáším nedochvilnost, už jsem měla na odchodu když.

,,Dík že si přišla!" jé on přišel, asi ho zabiju

,,Co si to o sobě myslíš, že tady na tebe budu čekat věčnost uhm!" nedořekla jsem to, protože mi dal svojí ruku na mojí pusu, tím mě donutil mlčet

,,Klid, už moc mluvíš!" řekl, pání ty seš chytrej

,,Co potřebuješ teda?!"

,,Tebe Bello potřebuju!" co? já, já

,,Dělám si srandu, potřebuju si pomluvit!" 

,,Chceš hned teď kopnout do koulí?!" a začal se smát

,,Co je k smíchu?!" naštvaně se ho ptám

,,Tvůj výraz!" a začal se smát víc, co tenhle kluk ode mě potřebuje, nikdy nic jinýho nedokázala než mě srát, už jsem fakt měla na odchodu, když mě chytnul za ruku a přitáhnul si mě blíž, tím mě chytnul mezi boky, úpřímně se mi podíval do očí, v tů chvíli jsem zjistila jak má krásné zeleno-šedý oči, pousmál se.

,,Víš Bello seš opravdu nádherná!" řekl, co to je zase jeho další provokace? vrátila jsem se zpátky do reality.

,,Co potřebuješ Marvene, nemám na to celý den!" 

,,Víš od doby co Miu propustili z nemocnice, jsem se neukázala ani neozval, bál jsem se že se to stalo kvůli mě, moc jsem jí do toho vztahu hnal, ale teď jsem připravený počkat, potřebuju sní mluvit, myslíš že bys mi pomohla jak se kní dostat blíž?!" ohh on to asi neví

,,No Marvene, ono to celkem nebude tak jednoduchý!" nechápavě na mě zíral těma očima

,,Ona je v Americe!" rychle vstal

,,Cože?!" mlčela jsem

,,Proč mi to neřekla?!" 

,,Marvene já nevím!" 

,,Jak to teď udělám?!"

,,Marvene, buď jí napiš nebo si budeš muset počkat, ale já se do toho motat nebudu!" řekla jsem, je mi ho líto, ale nechala jsem ho tam, rozhovor by neměl konec, kdybych tam zůstala.