Mia je 19ctiletá studentka, se svojí nejlepší kamarádkou Bellou, zažívaly denní zábavy. Jednoho dne Mie oznámili že letí do Ameriky studovat vysokou školu. Mia v Americe pozná další přátelé, které v jejím životě i zůstali.
,,Zlato už jen chvilku!" oznámí mamka, jen se podívám z okna letadla, to je krása, řeknu si, po půl hodině, jsme přistáli a vystoupili z letadla, čekali jsme než se knám dostala naše zavazadla, potom mamka volala taxikáře, no jo, kdybych tu měla auto, mohla jsem řídit, koukám se na okolí, všechno je to jiný, nový, moderní, ahh já tu nepatřím, vzala jsem si sluchátka a jen si pouštěla hudbu.
,,Na zlato, tady máš simku!" a podá mi sim kartu, tak aspoň něco pozitivního, cestou mi mamka ukazovala budovy a říkala historie, kdyby aspoň věděla, že jí jakžtak poslouchám.
,,Tak vystup jsme tu!" už jsem viděla svýho nevlastního tátu jak mne vítá s otevřenou náručí, jej dík, podívám se na barák, je opravdu obrovský, na to že tu bydlí jen mamka a její nový manžel, vešla jsem dovnitř, rozhlídla se, dvoupatrový dům, mamka si vybrala dobře, to musím uznat.
,,Zlato, nahoře máš pokoj, a už tam máš i uniformu!" počkat cože? uniformu? cože? slyšela jsem dobře? jako to volně nemůžu nosit to co chci? Běžela jsem rychle nahoru, hledala jsem svůj pokoj, byl celý růžový, krásně uklizeno, s vlastní koupelnou,
,,Mami ty a já si budeme muset promluvit!!!" řeknu si nahlas, tohle nebude můj pokoj, já absolutně růžovou nesnáším.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
kam jsem se to jen dostala, otevřela jsem co vypadalo jako šatní skříňka se zrcadlem, po otevření vykulím oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To si opravdu někdo dělá srandu, tohle nebudu nosit, hrabala jsem se v tom, když jsem našla svojí uniformu, bílá blůza s černou mašlí, k tomu černou sukni nad kolena a na nohy černý podkolenky, opravdu? kde to jsem? chci hned zpátky, chci se hned vrátit domů, kde to bylo volný, bylo jedno kdo co nosí.
,,Mio, pojď dolů, musíme ti něco říct!" volá mamka ze zdola, ano maminko já vám taky musím něco říct, v tomhle pokoji nebudu dokud se to nepřemaluje. Rychle jsem běžela dolů.
,,Jak se ti líbí tvůj pokoj!" jo mami krásně se usmívej
,,Tak za prvé mami je vidět jak mě neznáš, růžovou vůbec nesnáším a už vůbec ne šaty, za druhé debilní uniformy nosit nebudu, za třetí nebudu v tom pokoji dokud se tam nepřemaluje na tmavší barvu!!" řeknu se zvýšeným hlasem
,,Ale zlato, dej tomu šanci 24 hodin!" nabídne máma...what?
,,Nedám tomu šanci ani 24 sekund, určitě tu bude ještě náhradní pokoj, budu tam dokud můj pokoj nebude podle mých představ, teď mne omluvte, jdu si najít pokoj a odpočinout, nashle zítra!" a běžela jsem zpátky nahoru a už jsem hledala, bože na takovýhle barák nejsem zvykla, nebude mi stačit ani půl roků abych se tu zabydlela.
Bella
Už den tu není, nic jinýho jsem nedělala než jsem o ní přemýšlela, co dělá, ským je atd.
,,Zlato měla by sis najít práci!" zvolá mamka, no jo, proto mám přece u sebe počítač, hledala jsem si stálou práci co by mi vyhovovala, když mi někdo zavolal, neznámý číslo.
,,Halo?"
,,Ahoj Bello, tady Mia, chci ti jen říct, že se ti omlouvám a moc mi chybíš, a že jsem bezpečně dorazila!" to je Mia
,,Taky mi chybíš, šokovalo mne to, ale i já se omlouvám, že jsem nepříšla se rozloučit, nezvládla bych to!"
,,Chápu tě, jen ti chci říct, že stále na tebe budu myslet, budu stebou v kontaktu a hlavně se budu snažit aby to bylo každý den abysme měli pocit, že jsme stále spolu" asi mi ukápne slza
,,Hlavně se mi tam opatruj ano?"
,,I ty Bello, budu končit, je čas na spaní a jsem celkem fakt utahaná, ahoj Bello a prosímtě občas se podívej na Jamyho, děkuju moc, mám tě moc ráda, pápá!" a típla to, než jsem stačila odpovědět tak na druhý lince už nebyl nikdo. Ok tak jsem dál hledala práci, Mark dneska u mne není je v práci. Oni mají noc a tady odpoledne, oukej, co budu celej den dělat?
