You changed Me (Cz)

-19-

Bella
Každej den, hned po škole jsme s Jess šli do nemocnice a Mie jsme vyprávěli jak to bylo ve škole, doktor nám řekl, že by to Mie pomohlo, kdyby jsme na ní mluvili, každý den co se neprobudila se bojím víc a víc, že jí ztratím, už je to týden, a zbývá už jen necelých 7 dní, šancí na přežití, každý den se modlím.
,,Mio stýská se nám, stýská se nám jak se směješ, jak seš trhlá, jak seš občas urážlivá, jak vtipně nadáváš, prosím jen se probuď!!" Koukla jsem se na Jess, ta se snažila pousmát
,,Bell, musíme jít!" Oznámila, rouzloučili jsme se sní a odešli.
,,Naschledanou!" Pozdravili jsme na recepci a odešli z nemocnice, najednou jsme s Jess ucítili mráz po těle, jako je už tma a zima, ale tohle bylo něco jiného, jako kdyby někdo se snažil mluvit ze záhrobí, bože už asi fakt blázním.

Mia
Slyšela jsem vás holky, slyšela jsem vše, ale nemůžu se hýbat, nemůžu mluvit, já jsem v pořádku, jsem zdravá než kdy předtím, nebojte se o mne, bude mi líp, děda s babičkou mne tu drží ve svém náručí, moc se mi to tu líbí.
,,Holčičko, moc rádi jsme tě viděli s dědou, ale ještě není tvůj čas, máš toho tolik před sebou, ale rozhodnutí je na tobě, jakmile se rozhodneš pro nás, už nikdy nebude šance se vrátit!" Babi, já chci sváma, obejmula jsem babičku a dědu
,,Babi, dědo, moc se mi po vás stýskalo, chci být sváma!" Odpověděla jsem, oba se pousmáli, nechali mne ve svém náruči,koukala jsem se na sebe jak tam ležím, jak mi tam tak nehybně to tělo leží, prostě bez duše, bez známky života,nechci tohle vidět, jak moje tělo umírá, jen jsem se na sebe hleděla s úsměvem, protože tady smutek a bolest cítit nemůžu, nedokážu cítit bolest či smutek.
,,Mio je mi tady líp!" A to bylo naposledy co jsem sama sebe viděla, už jsem jen slyšela jak doktoři hned vletěli do mého pokoje.
,,Promiň Mio!" A vzala jsem za ruku Babičku a dědu.