AFRAID

NINETY-SEVEN

,,Víš... Dylane. Já bych ti chtěla poděkovat, za to, že jsi mi pomohl... S tím strachem. Já jsem totiž nikdy někoho, jako ty nepoznala. Ze začátku jsem měla strach se s tebou i bavit a snažit si tě držet od těla, protože... Vzhledově vypadáš jako ti super sexy frajírci. Jenže jsem se mýlila. Moc tě miluju a ty to víš. A jsem ráda, že se to s Lacy spravilo, protože mi na ní moc záleží. Takže... Děkuju..."

,, . . ."

,,Dylane! Ty spíš?!"

,, . . ."

,,Ty idiote!"

,,Klid. Já dělal, že spím. Celou dobu jsem tě poslouchal... Jako vždycky."

,,No to jsem ráda."

,,Nemáš za co děkovat. Já už tak nějak věděl, že my dva k sobě patříme. „

,,Fakt?"

,,Jo, fakt."

,,Jééžiš. Hrozně mě bolí pusa."

,,Tak na to se musíme podívat," usmál se a začal mě líbat, jenže pak i lechtat.

,,D-dylane! Ty pako!"

,,Vyléčená?"

,,Ne," vzala jsem ho za tváře a natiskla se na jeho rty.

,,Navždycky," zašeptal do polibku.

,,Navždycky," zopakovala jsem.