38.

742 50 0
                                    

,,Tady bydlíš?" zeptal se mě, když jsem zastavila před malým domkem.

,,Jo? Jinak by jsem se tu nezastavila." pozvedla jsem obočí.

,,Nemáš nikoho doma?" poukázal na zhasnutá světla ve všech pokojích.

Co se tak vyptává?

,,Uhm, asi ne." mykla jsem rameny. ,,Maximálně psa."

,,Ty bydlíš jako úplně sama?"

,,Co se tak vyptáváš? Měl by jsi jít." odvrátila jsem zamračený pohled.

Chvíli bylo úplně ticho, jen štěkání mého psa přebíjelo napjatou atmosféru.

,,Tak se měj. Zítra ve škole." řekl, otočil se a odcházel přesně tou cestou, kterou jsme přišli.

Doprovázel mě úplně zbytečně pokud se musí vracet zase zpátky.

Protočila jsem nad tím očima, prošla brankou a odemkla hlavní dveře.
Za nimi na mě čekala malá, uštěkaná kulička štěstí, kterou jsem byla donucena vypustit na zahradu, aby jsem nemusela vytírat mokrou louži.
Nebo něco horšího..

Vote ⭐
Komm 💬
I lve ya💜

Dva v jednom✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat