Bylo to tady. Nastal den, kdy měl Jimin odjet zpět domů - a já mohl čekat na další prázdniny, než ho zase uvidím.
Jako vždy jsem byl smutný. Nechtěl jsem bez něj být tak dlouho, ale bohužel tomu tak bylo pokaždé a nešlo tomu nijak zabránit.
"Budeš mi chybět hyung." zašeptal, zatímco jsme stáli na příjezdové cestě a čekali na to, než přijede jeho táta, aby ho odvezl domů. Chim mi pomalu visel na mojí ruce, jak jí pevně objímal.
"Ty mě taky Mine." řekl jsem upřímně a volnou rukou jsem ho pohladil po jeho zimou zčervenalých tvářích.
Jen se pro sebe usmál a pootočil se na mě. Byl oproti mě opravdu maličký, takže se postavil na špičky a skočil mi kolem krku, kde mě uvěznil v opravdu pevném objetí. Jako kdyby mě snad měl objímat naposledy.
Najednou jsme uslyšeli zvuky přijíždějícího auta a tak jsem se jednoduše uvolnil z jeho sevření a ze zasněžené země jsem vzal jeho batoh, který jsem mu nasadil na záda.
Jen co černé auto zastavilo, tak se na mě Min naposledy podíval, než se rozběhl k onu vozu, přímo do náruče jeho otce, který ho s úsměvem vyhodil do vzduchu, zatímco on se jen smál.
A/N
*chystá si hrob* já vím.... já vím, že jsem to včera nevydala... Ale dělo se toho opravdu hodně a já, ač jsem mohla, jsem byla líná pr*el a nic nevydala :')
Pořád se peru s tím, jestli tu mám nakonec napsat happy end nebo sad end .-.
Poraďte mi... chcete šťastný nebo smutný konec? :')
ČTEŠ
Look! It's snow! [P.Jm×M.Yg]
De Todo"Yoongi, podívej! To je sníh!" Ticho místnosti prořízl Jiminův radostný výkřik, když vběhl do místnosti. Přiběhl ke mě a já se k němu otočil. V dlaních držel sněhovou kouli, jež se pomalu roztékala. Roztomile nafukoval tvářičky a špulil své plné rt...