눈 - XV

557 88 6
                                    

Pokud jsem si někdy myslel, že se Jimin může nějak změnit, mýlil jsem se. Ano, sice se mu změnilo přemýšlení a našel si spousty přátel, kteří měli lehce pochybné vlastnosti, ale pořád to byl ten můj roztomilý a křehký Jimin.

Blížila se štědrovečerní večeře a oba jsme byli natěšení. Seděli jsme tam, kde před několika lety. A já jej políbil. Tedy, nedalo se tomu říkat polibek, ale něco to bylo.

"Hyung? P-proč jsi to tehdy udělal?" zeptal se mě a přisedl si vedle mě k onu oknu. "Co myslíš?" zbystřil jsem a pohlédl na něj.

"To, jak jsi mi dal... pusu." zamumlal a sklopil pohled, zatímco jeho tváře chytli nachový odstín. Musel jsem se pousmát. "Ani nevím. Prostě jsem... to udělal." vysvětlil jsem a sám zčervenal.

"A... uděláš to znovu?" zeptal se a vyhledal můj pohled. Na několik sekund jsem přestal dýchat. V jeho hlase i tváři jsem slyšel jasnou stopu prosby, možná i naděje. Je možné, že jsem si to jen namlouval?

Nemohl jsem přemýšlet dlouho. Jimin mi nedal na vybranou. I když se ptal, jestli to udělám já, byl to on, kdo tentokrát spojil naše rty k sobě. Já na rozdíl od něj však neměl po ruce sníh. No, aspoň jsem jej, díky volným dlaním, mohl opatrně chytnout za čelisti a přitáhnout si jeho tvář blíže k sobě. 

A/N

Další speciální část c:
další se dočkáte až pod stromeček :') 
třeba jí tam najdete xd
Tuhle část bych ráda věnovala Carol-ComT nejen za ty nádherné covery, ale i za to, jak mne podporuje. Moc ti děkuji c:


Look! It's snow! [P.Jm×M.Yg]Kde žijí příběhy. Začni objevovat