Look! It's snow! [P.Jm×M.Yg]

눈 - XX

Po rozbalení všech dárků jsme se s Jiminem přesunuli do mého pokoje. On se rozvalil na mé posteli a usmíval se na mě jako sluníčko.

"Bude ti vadit, když bych si na chvilku zapnul počítač? Rád bych něco dodělal." zeptal jsem se ho nejistě.

V jeho očích probleskl slabý náznak smutku, ovšem přikývl a natáhl se pro svůj telefon, který odemkl a najel na messenger, kde si okamžitě začal s někým psát.

Jenom jsem se uchechtl a sedl si ke stolu a otevřel v počítači program, kde mám rozpracovanou muziku. Nasadil jsem si sluchátka a nechal se pohltit inspirací a hudbou.

Z dlouhého přemýšlení mě vytrhli něčí paže, jež se obmotali kolem mého krku. Nejprve jsem to ignoroval, jelikož jsem byl až moc ponořený do programu, ale jen co jsem a svém krku ucítil horký dech, následovaný měkkými rty, jsem se odtrhl od svých myšlenek.

Stáhl jsem si sluchátka z hlavy a na kolečkovém křesle jsem se otočil a spatřil Jimina, jak se na mě smutně dívá. 

Po očku jsem mrkl na hodiny a z hrůzou zjistil, že jsem onu 'chvilku', jak jsem tvrdil, prodloužil na dvě a půl hodiny.

"Nerad tě ruším hyung, ale... prostě... chybíš mi." nevinně se na mě usmál a naklonil hlavu na stranu.

Vůbec na nic jsem nečekal, zvedl se od počítače a přešel k němu. On mě však překvapil tím, jak dravě se vrhl na mé rty, do kterých mě začal jemně kousat. 

Okamžitě jsem s ním začal spolupracovat a nějak jsem nás přemístil na postel, aniž bych náš polibek jakkoliv přerušil.

Jimin však znovu překvapil. Ležel na mě, své tělo tiskl na to mé a začal žádat o vstup do mých úst, což jsem mu po chvilce přemlouvání povolil. 

A/N
Neneee. Tady smutík nebude :')
Tohle je až moc soft. Tady by to byl hřích. Takže smůla úchylné dušičky. ♥

Ahhh. Dneska mě to nějak baví. 

aaa chci se zeptat. Měli byste zájem o to, kdybych napsala povídku Bts x Reader? c:
napadlo mě tooo a myslím, že by to nemuselo výt špatné. Ovšem hlavní slovo máte vy.

Aaa taky chci poděkovat za 1K přečtení ♥ 
Jste prostě boží a nechápu, proč to pořád čtete .-.