Dear Louis...\LARRY

6.

Louis
Poslední vzkaz jsem dostal minulý pátek a dnes je pondělí. Když jsem si ho znova a znova četl, napadlo mě tolik lidí. Je mnoho lidí, co nenávidím a taky je mnoho lidí, co mi ublížilo. Celý pitomý týden jsem chodil jako blbec k místu, kde jsem našel druhý vzkaz. Ten první mi ležel na stole v učebně s pokyny, kde najdu další.
 Celý týden nic. Asi to byl opravdu jen někdo, kdo si ze mě chtěl vystřelit. 
Jako každé pondělí mířím do školy. Procházím okolo školníka a jeho kabinetu. V rohu je koš. Nenápadně kouknu za něj. Nic. Žádný vzkaz ani teď. S mrzutým obličejem mířím do šaten kde si nechám jen mojí bundu. Přezůvky nějak neřeším. Pomalým tempem se vydám do třetího patra, kde se nachází má učebna. O rok vyšší ročníky zde mají hodinu, proto usednu na lavičku, která je dál od učebny. Dneska odpoledne jdu na hodinu zpěvu. Jako každé pondělí. Chodí tam převážně dívky a nás, chlapců, jen tři. Z toho je jeden šprt a ten druhý vlezdoprdelka. A já, třetí chlapecký zástupce, gay. Jak komické. 

Když zazvoní, ze třídy vyletí hejno čtvrťáků. Počkám, až odejde i ten poslední. Horan. Sedí na mém místě. Nevím. Moc toho blonďáka neznám. Jediné, co o něm vím je, že má holku. Když si bere poslední učebnici, postaví se a na lavici nechá něco ležet. Když prochází okolo mě, zastaví se. "Já to jen předávám." A zmizí. Rychlosti blesku běžím k mojí lavici, vezmu lísteček, otevřu a čtu.    

Dear Louis.
Promiň, že jsem ti týden nenechával vzkazy. Onemocněl jsem. Doufám, že jsi na to nezanevřel. Byl bych moc rád, kdybych se od tebe zase taky něčeho dočkal. Samozřejmě, pokud nechceš, nemusíš ;)
Za ten týden ti to teď všechno vynahradím. Takže princezno. Když jsem byl ještě v pátek ve škole, viděl jsem, jak tě srazil Styles. Jsi v pohodě? Doufám, že ti nic neudělal. Viděl jsem, jak odcházíš a on šel za tebou. 
Včera jsem Tě viděl. Máš opravdu roztomilé sourozence, jen. Neměl by před nimi kouřit. Neměl bys kouřit vůbec, tedy ty ošklivé nezdravé cigarety. Jiné věci kouřit můžeš ;))
Kolik máš vůbec sourozenců? Při čtyřech jsem to už nepočítal... Je vás dost, že? Jsou všechny holky? Nebo jsou i kluci? 

Celý ten týden doma jsem myslel, že umřu. Ségra přijela domů. Pořád jen abych se učil na maturitu. Když jsem jí řekl, že jsem NEMOCNÝ, řekla, že v posteli se učí nejlépe. To určitě.
Ale po večerech jsem myslel jen a jen na tebe. Jak se asi máš, co děláš a tak. 
Lou. Mám Tě rád a opravdu mě mrzí, že jsem se k tobě choval tak ošklivě, že mě teď nenávidíš. Chtěl jsem se s tebou tímto způsobem sejít, ale dal jsi mi jasně najevo, že nechceš. Chápu to. Měj se hezky.
-XoXo

Koukám na dopis s otevřenou pusou. ON mě má rád. ON. A já ho, podle něho, nesnáším. Ty, které nesnáším, gayové nejsou, ale můžou být bisexuálové, nebo to umí dobře skrýt. Ne tak, jako já, bohužel. Schoval jsem vzkaz do batohu, vytáhl papír a začal. 

Dear XoXo.
Lidi, které nenávidím. Těch je moc. Ale nejsou to gayové. Jsi gay?
-Princess,Lou

Krátký, ale výstižný vzkaz jsem poskládal a počkal na poslední hodinu, kde jsem se odebral ke koši, za který jsem viditelně uschoval papírek a utíkal na hodinu zpěvu.