Dear Louis...\LARRY

17.

Harry
Budík zvonil a ani jeden z nás ho neslyšel. Nebo nechtěl slyšet. Ale jakmile jsme si uvědomil, co je dnes za den, bleskurychle jsme vstal, vypnul budík a začal budit Louiho. Tomu se vstávat moc nechtělo, ale po chvíli to vzdal a taky se vyhrabal z teplých peřin. "No dobré ráno. Málem jsem zaspali." Zasmál jsme se, ale Louimu do smíchu moc nebylo. Místo toho si vzal polštář, který si přiťapl na obličej a praštil sebou do postele. "Fajn. Tak ještě spi. Zajedu k Vám pro tvé kufry, pak udělám snídani a vyrázíme na letiště, ať to stíháme." Přikryl jsme ho peřinou a vydal jsme se k malé šatně. Vytáhl jsem z ní jeden vytahaný svetr a černé skinny. Vyjdu ze šatny a ještě kouknu na Louiho. Spinká jako miminko. Tak roztomilý.
Sejdu schody, nazuji si černé boty, vezmu si klíče od auta a domu a vyrazím k Tomlinsnům.

"Lou? Snídaně." Pohladím ho po vlasech. Vykouknou na mě krásně dvě kukadla, které si hned protře. "Ty jsi vařil?" Ušklíbne se, když spatří tác se dvěma talíři plnými vaječinou. "Tak když bydlím sám, tak je to potřeba." Usměji se na něho a sednu si vedle něho. "Dobrou chuť."
"Proč mám tak velký kufr? Vždyť by mi stačila i ta taška." Stěžuje si. "Nestačila. Věř mi." Věnují se řízení.
Když sedíme na letišti, vytáhnu s tašky přes rameno letenky a jednu mu dám.
"Počkat. Je tam špatné datum. Jedeme jen na dva dny. Ne na celý týden." Ukáže mi datum. "Potřebuji chvíli odpočinek od školy, když se teď pořád učím na maturitu, takže tohle mám zaslouženě. A nechci tam být sám. Takže ne. Ten datum je tam dobře."