Dear Louis...\LARRY

24.

Harry

Uběhly dva měsíce od všeho, co se stalo. Snažil jsem se s Louisem nebavit, ale ono to nešlo, když ten malý skrček za Vámi pořád dolézal. Jak já ho miluji.

Celé ty dva měsíce se dělaly maturity a dneska se rozdávají maturitní vysvědčení. Bude to probíhat na školním hřišti. Pozval jsem celou mojí rodinu a i Louiho s jeho sestrami. 
"Harry? Zlato? Tady máš vyžehlený ten talár." Mamka mi podala žlutý talár, který musím mít na sobě. Každý ročník si vybírá svojí barvy, my máme žlutou. Fuj. "Nemůžu si to obléknout až ve škole? Opravdu v tom musím jet?" Mamka ví, že se v tom necítím a že se mi to nelíbí. "Musíš zlato. Je to tradice." Dala mi pusu na nos. "Mamííí." Rukávem mikiny jsem si ho utřel. "Mazej se oblékat. Chci si tě ještě vyfotit a večer, jak půjdeš s Louim na tu párty, tak si Vás taky vyfotím. Tohle už vícekrát nezažiju." Utírala si imaginární slzy. Jen jsem nad tím protočil oči. "Mazej!" Plácla mě po zadku a ukázala na dveře mého pokoje. V pokoji jsem se svlékl a nasoukal do taláru. No pěkné. 

Jakmile jsem vyšel z pokoje, uslyšel jsem smích. Smích, který byl mířený na mě "No haha. Počkej si, až budeš za rok vypadat ty." Poslal jsem Louimu vzdušnou pusu. Se smíchem mě objal. "Vypadáš tak moc sexy." Tekly mu slzy od smíchu. Jo. Klidně. Směj se mi. "Zlato. Postav se k tomu krbu. Vyfotím si tě. Pokroutil jsem hlavou a velice znuděně jsem se přesunul ke krbu. "Něco jsi zapomněl."  Hodil po mě Louis čepičku. "No tak díky." Nasadil jsem si jí. Tahle fotku tu bude dlouho viset. "Úsměv."

    "Harry Edward Styles." Ozvalo se od mikrofonu. Postavil jsem se ze židle a přesunul jsem se k řediteli. "Gratuluji Harry. Zvládl jste to." Pogratuloval mi, podal mi pergamenový svitek, který byl mým maturitním vysvědčením. 

Viděl jsem mamku, jak fotí, usmívá se a pláče. Myslím, že mi nevěřila, že to zvládnu. Ale já to zvládl. Zvládl jsem všechno. 

"Harry? Můžeme jet k tobě ještě?" S Louim jsem se chystali na tu párty. "Klidně. Potřebuješ něco?" Jen se usmál a zakroutil hlavou.
"Proč je tady auto tvé sestry?" Zeptal jsem se, když jsem parkoval před svým domem. "Jen mi něco dovezla. Hned odjede." Oba jsem vystoupily. Z auta vyšla Lott a dala Louimu nějakou krabici. Nebyla ani malá a ani velká. Rozloučili se a Lott odjela. Já ji zamával. Vytáhl jsem klíče a pustil Louiho dovnitř. "Já. No. Vím, že bydlíš sám. Mám pro tebe dárek, aby jsi tady sám nebyl. Vím, že je máš rád." Podal mi krabici. "Hlavně neštěrkat!" varoval mě. Pomalu jsem odkryl víko. Můj úsměv se zvětšil, jak jen to šlo. "Pane Bože! Loui! Je to nádherné!" vytáhl jsem z krabice malé mňaukavé, ušaté, ocasé klubko. "Moc ti děkuji!" Objal jsem ho. "Je to kluk." Loui se usmíval. "Já nevím, co na to říct." Chtělo se mi plakat. "Bude se jmenovat Luke. Můj malý Luke." Začal jsem malé klubko pusinkovat.

Loui
Vidět takhle šťastného Harryho, jen k vůli koťátku? Nádherné. Harry položil kotě na zem. "Taky pro tebe něco mám." Z kapsy vytáhl přeložený papírek. Musel jsem se usmát. "Další vzkaz? To už tu dlouho nebylo." Jen se zašklebil a podal mi ho. Rozbalil jsem ho. Nebyl takový krátký, jako všechny ostatní. Tenhle byl velice dlouhý.

Dear Loui
Možná nikdy nebudu tvůj rytíř v lesklé zbroji. Možná nikdy nebudu ten, koho představíš své rodině. Ale k čemu je možná, když existuje i slovo určitě? 

Když jsem Tě poprvé spatřil, mohu říct, že to bylo zvláštní. Vím určitě, že tvá dlaň pasuje do mé, jako by bylo stvořena jen a jen pro mně.

Jsi nejistý. Nevíš proč. Všichni se za tebou otáčí, když projdeš dveřmi. Jen já vím proč. Býval jsem jedním z nich. 

Ty rozsvěcuješ můj svět, jako nikdo jiný. Způsob, jakým rozhazuješ vlasy, mě ohromuje. Vím, že ty nevíš, že jsi dokonalý, že jsi nádherný. 

Chci tě vzít kamkoliv ty chceš. Mohli bychom jít ven každý den, každý večer. Chci aby jsi všechno věděl. Věděl, jak jen to je. Celé ty roky. Každičký den, každičkou hodinu, každičkou minutu a každičkou sekundu jsem do tebe zamilovaný. Do Tebe. I do tvých tvých maličkostí. Prosím. Nech mě si vzít tvé srdce a za oplátku si vem to mé. Miluji Tě.
-Snad někdy tvůj Harry

______________________________________________________________

A máme tady konec. Otevřené konce jsem ty nejlepší konce. Závěr nechám na Vás. 
Tohle je můj první příběh na tomto profile a můžu slíbit, že není ani poslední. Mám už rozpracovaný další. 
Chci Vám poděkovat za přesáhnutí 1,5K přečtení a přes 200 hvězdiček.

Hodně štěstí v novém roce, mějte se krásně ♥