We Create Corpses

To Pray For Time

„Psychicky by to nevydrželi," vrátil se ke svému lhostejnému hlasu a pokrčil rameny. „Víte, ne všichni jsou bezcitní jako my dva. Zabíjení téměř nevinných lidí jen pro výzkum by je po čase mohlo přivést k šílenství. Přece jen, normální bytosti krev děsí či znechucuje." 

Do teď si pamatoval den, kdy jeho podřízené povolali, aby prozkoumali byt, kde Senri žila. Mohlo to být pár dní po jejím zadržení. Nejen, že celý interiér příbytku vypadal až příliš nemístně, ale jeho podřízení se vrátili zděšeni z nespočitatelných vzorků krve nalezené v lednici spolu s dalšími částmi nejen lidských těl. Teprve poté zjistili, že Senri nezabíjela z emocionálního motivu. Zabíjela pro výzkum – a to dokázal málokdo. Mayuri se nespočet nocí bavil čtením jejího zápisníku, také nalezeného u ní doma. Ta žena skrývala zajímavé idey, a on si byl jist, že jich je schopna vymyslet ještě mnoho. Tenkrát se nemohl dočkat dne, kdy se společně s ní pustí do práce.

„A co na to Seireitei? Povolení pro mé propuštění se vám shánělo jen těžko, že?" Znovu ten nepříjemný úsměv. Mayuri ještě před párem desítek minut byl plný iluze, že Senri bude stejné povahy jako on. Avšak čím víc ta žena mluvila, tím víc se jeho představy rozpadaly. Možná, že pár podobností by se mezi jejich charaktery našlo, ale...

„Hlasovalo se mezi kapitány a díky mému zatahání za nitky jsem byl schopen opatřit váš propustní list," povzdechl si. Ztráceli čas – čím dřív jí představí svůj systém, tím líp. „Ne, že mě by náš malý rozhovor již přestal bavit," pronesl výrazně sarkastickým tónem. Teď už neměl co ztratit, ona už je rozhodnuta. „ale měli bychom se dát do práce. Nemyslíte?" naklonil hlavu na stranu a zadíval se na ni.

Senri odvrátila pohled k zemi. Přemýšlela, poznal to na ní. Prohrábla si vlasy a zády se odlepila od senzorových dveří. Rozhlížela se po cele. Zdálo se, že se rozhoduje, zda si něco vzít. Nakonec jen zavrtěla hlavou a rozhodně se mu podívala do očí. Mladá žena nebyla malého vzrůstu, avšak přesto musela ohýbat krk při tomto pohledu. Stejně přímo jeho oči neviděla, kvůli tmě v místnosti.

„Dobrá tedy. Čeho se týká ten váš výzkum?"

Mayuri přešel ke dveřím a pomocí senzorového čidla na dotek je otevřel. V ruce znovu svíral neonově zářivou svítilnu. Dívka si po čas svého pobytu již musela zvyknout na tmu, jelikož nezávisle na něm šla vpřed k východu z celní části.

„Hollowfikace. Jistě jste o ní už slyšela. Aizen a spol. provedli nespočet pokusů na duších a nám se podařilo jich několik desítek najít. Naším cílem je přijít jí na kloub a pokud možno tímto zabránit dalším pokusům o stvoření dokonalé bytosti," vysvětloval Mayuri cestou k východu. Pokud jeho svítilna neosvětlovala zkreslené přeludy, Senri vypadala poněkud zmateně.

„Ano, slyšela jsem o ní. Byla jsem ještě na svobodě, když se stala ta nehoda s... předchozími kapitány," nevěděla, jak pojmenovat skupinku Vizardů, o jejímž názvu očividně neměla ani tušení.

„Máte na mysli Vizardy. Kapitán Hirako, kapitán Aikawa, kapitán Muguruma, kapitán Otoribashi, podkapitánka Kuna, podkapitánka Yadomaru, důstojnice Sarugaki a specialista na Kido – mistr Ushoda. Všechny tyto ‚nezdařilé pokusy' jsou nazývány jako Vizardi. Možná vás překvapí, že většina z nich se po válce vrátila do služby," rozmáchl rukama. Líbilo se mu ji poučovat. Setrvala zde moc dlouho, nemá dostatečné znalosti o tom, co se děje venku.

„Opravdu? Mají velké štěstí. Gotei se za posledních pár let vcelku změnilo, že?" Zněla... zvědavě.

Mayurimu v hlavě proběhla myšlenka, že Vizardi štěstí možná mají, avšak na něj se usmála ta největší štěstěna. Ta malá opice Sarugaki se do služby nevrátila, zůstala ve Světě lidí. Nevěděl, komu za ten nádherný dar děkovat. Už nikdy nechce a nebude pracovat s někým podobným.

„To tedy. Vrátíme se k tématu. Co dál víte o Hollowfikaci?" Potřeboval si ověřit její znalosti, ještě než s ní bude pracovat. Doufal, že toho ví, co nejvíc – nechtěl jí vše složitě vysvětlovat.

Dívka se zamyslela a zpomalila krok. „Ten pokus... ‚Bělásek'? Doufám, že se nepletu. Když jsem byla na svobodě, dost se to řešilo. Takže tedy říkáte, že za tím také stál Aizen. Zajímavé." Na chvilku se zastavila, jako by cosi hluboce promýšlela. Mayuri se z tohoto místa chtěl dostat co nejdřív, proto ji pár slovy popohnal. Dívka však své myšlenky neopustila ani za chodu.

„Dále už jen Hogyoku a Aizenův odchod do Hueco Mundo. Víc jsem už neslyšela. Zjistilo se něco více o tomto zvláštním předmětu?"

Kapitán zavrtěl hlavou. „Ano, avšak Hogyoku se během války spojilo s Aizenem natolik, že tento předmět již nedokážeme dále studovat. Na druhou stranu Kurosaki Ichigo..."

„Ach, tenhle kluk," přerušila ho z ničeho nic. Mayuri mohl prasknout hněvem – nenáviděl, když mu někdo skákal do řeči. „Řeči o zástupci shinigami se dostaly až sem. Podivil byste se, co za povídání uslyšíte od stráží."

„Takže o Zimní válce víte? I jak skončil Aizen?" zeptal se s nepatrnou nadějí v hlase. Ne, že by tyto informace byly nějak důležité, ale alespoň se na ně nebude později ptát.

„Něco málo, ale ano."

Dále šli v tichosti. Dorazili k východu z celní části a strážní je pustili ven. Sice s otrávenými výrazy plnými nedůvěry, ale pustili. Nemohli ani ceknout – v blízkosti kapitána by měli problém. Avšak Mayuri si byl jist, že by jinak prohodili nějaké ty kousavé poznámky.

Dívku, která šla za ním, náhle ozářilo denní světlo a ona začala mžourat. Počkal, až jej dožene, aby si ji mohl nenápadně ale pořádně prohlédnout. Na světle vypadala ještě hůř – připomínala chodící kostru. Nedostatek světla a jídla se na jejím těle podepsal. Pod očima se jí rýsovaly tmavé kruhy a tváře působily ještě propadleji. Přesto, chodila rázně a s důstojností. Těšila se ven.

U vězňů ve volné oblasti se nic nezměnilo. Jistě cítili překvapení, že jeden z nich se dostane ven. Nedivil se jim... Sám by se cítil podvedeně.

„Ten... Kurosaki Ichigo," promluvila náhle znovu dívka. Vědec se sice cítil o trochu uvolněněji, když se mu podařilo tu holku rozmluvit. Avšak pomalu její otázky dosahovaly mezí, „doufám, že výsledky z jeho výzkumu máte zapsané. Ráda bych se dozvěděla něco víc o tomto neobyčejném tvoru."

Ale ne. Citlivá otázka. Kapitán do teď litoval, že neměl šanci zblízka prozkoumat tělo toho zástupce shinigami. Kdyby jen se mu naskytla příležitost... tolik nových objevů, reakcí a... jedno mrtvé tělo navíc. To se stalo právě překážkou mezi jeho laboratoří a Kurosakim. Kapitáni se báli, že jeho výzkum nepřežije.

„Není povoleno zkoumat tělo Kurosakiho. Zklamu vás, ale nemám nic."

„Oh..." rozhlédla se kolem na zesláblé vězně a očima hledala místo, kam s kapitánem míří. „Nevadí," dokončila nepřítomně, jakmile spatřila bránu, za kterou se nacházela vytoužená svoboda.