We Create Corpses

The Dreaming Creatures

Na přesně neznámém místě Ústavu pro vývoj a výzkum, v kapitánově laboratoři, panovalo ticho. A přesto nezela prázdnotou. Mayuri Kurotsuchi se právě probíral jakousi složkou papírů a u této činnosti se znepokojeně mračil.

Přesnou lokaci jeho kanceláře znal jen on, Nemu a jeho třetí důstojník - Akon. Preferoval to tak. Pro všechny případy, kdyby se cokoliv stalo. Ostatní příslušníci ústavu si hleděli svého, přičemž pokud něco potřebovali, mohli se obrátit na třetího důstojníka. Nikdo si nestěžoval. Ani si, upřímně, stěžovat nemohli.

"Jak dlouho jí to asi bude trvat?" zeptal se nepřítomně kapitán příslušné divize zatím, co se protahoval v židli. Měl před sebou ještě hodně práce, přece jen, musí každý den podávat hlášení o Senri a ten starý Yamamoto ho ještě nepřestal tahat k centrále 46 aby se již po sedmnácté ujistili, že ví co dělá. Tam zajde však až odpoledne. Právě teď se věnoval řadovému papírování.

Nemu zvedla hlavu od svých dokumentů, které právě také vypracovávala, a téměř mechanickým hlasem odpověděla: "Omlouvám se, ale to nedokážu odhadnout."

"Neodpovídej na všechno, na co se ptám, Nemu. Když budu chtít odpověď, řeknu si o ni," otočil se na ni a koutkem oka zkontroloval, kolik práce jí ještě zbývá. "Pokud nemáš co dělat, můžeš jít do dvě stě sedmnáctky omrknout, jestli mají už připravený ty dokumenty, které jsem od nich... hm..."

Nemu uslyšela krátké pípnutí hned předtím, než její kapitán přerušil větu. Na monitoru počítače se objevila tabulka pro zprávy a zdálo se, že jí vědec věnuje veškerou pozornost.

"Pošli pro Kunu. Ať vyzvedne tělo z dvanáct set padesátky. Dej pozor aby jej uložila ke správnému číslu, ne jako minule. Další kontrolu od centrály bych už opravdu nepřežil. No, jdeš už?"

Jakmile jeho podkapitánka odešla, Mayuri se také zvedl a odebral se do místnosti 431. Již z dálky mohl spatřit téměř vytrácející se tělo hubené dívky. S jejím bílým pláštěm a kůží stejné barvy splývala s okolními zdmi jako chameleon. Poslušně čekala před vstupem do místnosti, jelikož kód neznala a zámek nebyl přizpůsoben na její dlaň.

"Skončila jste celkem brzy," poznamenal Mayuri aby přerušil ticho. Senri se na něj otočila se složkou papírů v kostnatých rukou.

"Nebylo to složité. Už při prvním řezu jsem narazila na to, co jsem potřebovala."

Kapitán zamyšleně otevřel dveře. Senri vypadala naprosto klidně, jakoby pro ni tato záležitost představovala pouhou rutinu. O jejích schopnostech neměl sebemenší pochyby. Tento test sloužil spíš jako ujištění, že se mu zde po pár měsících psychicky nezhroutí. Rozřezat tělo malé holčičky je přece jen mentálně složité. Nedokáže spočítat kolik profesionálních vědců a kvalifikovaných doktorů již prošlo dveřmi jeho ústavu s kamennou tváří. Však jakmile před sebou uviděli pravou mrtvolu, polovina se otočila na patě a odešla. Další čtvrtina odešla až když byla práce hotova. Někteří ji ani nedodělali. Jen hrstka zůstala i po vstupním testu, přičemž téměř všichni jedinci z této vybrané skupinky pravidelně trpěli nervovými úpadky či zhroucením. Měl zde i případ, kdy ženě předčasně zešedivěly vlasy. Došlo i na pár sebevražd. Na druhou stranu, alespoň udržuje finanční příjmy z antidepresiv pro 4. divizi. 

"Tak tedy povídejte, co jste zjistila. Stačí stručně. Podle složky ve vaší ruce vidím, že si pěkně počtu." Kývl na Nemu, která se objevila za použití shunpo, aby zavřela dveře. Ona tak učinila a přiběhla ke svému kapitánovi, bez emocí zírajíc na mladou vědkyni před ní.

Senri si odkašlala a klidně začala mluvit. "Tedy hollowfikace pohltila levou nohu subjektu. Noha byla přeměněna kompletně avšak ne dokonale. Byla měkčí než u dokonalého výsledku a objevila se komplikace s ucpáním tepny. Tato komplikace vedla k infarktu, ale subjekt jej přežil. Avšak infarkt vedl k neodvratnému selhání srdce, což jsem zjistila podle tekutiny v plicích a měkkého srdce. Subjekt také trpěl vysokým tlakem, který podle všeho nebyl nijak léčen. Hollowfikace tedy v tomto ohledu kompletně selhala, přičemž poměr mezi reiatsu odhaduji na jedna ku pěti. Další méně důležitá fakta jsou zde," Senri Mayurimu podala šanon papírů a narovnala se, čekajíc na kapitánovu reakci.

Mayuri Kurotsuchi se na ni podivně zadíval. Poté s kamennou tváří, však s lehkým úsměvem na mysli, sklopil hlavu. V klidu pro sebe kývl, a aniž by se na Nemu podíval, podal jí šanon. Žena jím ihned začala listovat.

Muž znovu zvedl hlavu a odevzdaně se obrátil k nové příslušnici jeho laboratoře. Nebylo potřeba slov. Mladá žena již výsledek znala.

"Zítra vám přivezou další tělo."

Senri přikývla.

"Dnes už pro vás nic nemám. Jen tohle," pokynul Nemu, která ženě podala bílou obálku. "Výplata se zde předává zpravidla na konci měsíce převodem na účet. Chápu ale, že jste doslova na mizině. Zbytek dostanete v termínu s ostatními. Taky vám doporučuju, abyste si co nejdřív založila účet. Nejsme zvyklí vydávat hotovost."

Mladá vědkyně si převzala výplatu a odešla z budovy.

Těšilo ji, že se nad ní Mayuri takto slitoval. Může se teď postavit na vlastní nohy a začít, dalo by se říct, nový život.

Měna se nezměnila. To ji také potěšilo. Nemusí nic složitě přepočítávat. V obálce nalezla tolik peněz, kolik pokryje její měsíční nájem a účty. Avšak nájem je povinna platit až na konci měsíce, kdy dostane zbytek výplaty. Pochybuje, že by jí Mayuri dal více než polovinu výplaty. Proto si domyslela, že na konci měsíce dostane jednou, možná dvakrát víc peněz. Může tedy teď svou polovinu, nebo třetinu, utratit, jak se jí zlíbí.

Z práce zamířila do svého bytu, kde se osprchovala a znovu na sebe vzala ono bílé shihakusho. Při pohledu na sebe v zrcadle si uvědomila, že potřebuje jiné oblečení. V pravidlech o oblečení naštěstí nic nestálo. Nemusí tedy nosit stejnokroj, jako shinigami.

Logicky, uvědomila si. Vždyť já shinigami nejsem.