"Takže vy nám nehodláte říct váš motiv?"
Senri právě seděla v místnosti bez oken s jedinou lampou ostře ozařujíc její obličej. Kapitánka druhé divize na ni hleděla jako na vraha - jakoby sama bezmyšlenkovitě neukončovala životy druhých. Tyhle taktiky znala - ale jestli si myslí, že ji nějakým světlem a kapitánským haori rozhodí, tak to se silně pletou.
"Každý má nějaký motiv. Jestli dobrý nebo špatný, to už za vás rozhodnou autority," odpověděla rétoricky a zahleděla se do stropu.
"Nehrajte si se mnou!" praštila Soi Fon do stolu, ke kterému byla Senri připoutána. "Šest těl, všechny bez srdce, krádeže ve čtvrté a dvanácté divizi. Už jsme vás chytili, stačí nám říct proč. K čemu šest srdcí?"
"K čemu třináct divizí? Nestačilo by deset? Nebo pět?" pokrčila rameny a nevinně se usmála.
Místo odpovědi se dočkala pěstí do obličeje. Upřímně řečeno to dříve nebo později očekávala - Soi Fon Senri vždy přišla jako nejméně profesionální kapitánka. Ani Zarakiho jen tak pár blbých řečí nerozhodí.
"A co takhle pobyt v Červím hnízdě na neurčito? To vás neděsí?" zeptala se kapitánka poté, co se uklidnila.
"Jak jste řekla, už jste mě chytili," chtěla Senri rozhodit rukama, ale neuvědomila si, že je má spoutané. "Do vězení půjdu tak jako tak. To, že jste zvědaví na můj motiv, už není moje starost."
Za to si vysloužila další bolestivou lekci. Když však otevřela opuchlé oko, všimla si, že se s ní celý svět jen třese...
Senri se s trhnutím probudila. Nad její postelí se skláněla Nemu a silně s ní třásla.
"Co se děje?" posadila se dívka a zmateně se zadívala na tmavovlasou ženu, která akorát otevírala vstupní dveře. Jako vždy byl její výraz naprosto nečitelný.
"Je osm hodin. Mayuri-sama už na vás přes dvě hodiny čeká," odpověděla prázdným hlasem a rukou pokynula, že by měly rychle vyrazit.
Já zaspala? Zamračila se Senri zmateně. Je pravda, že včera se cítila neobvykle unaveně, dokonce šla spát i v oblečení, ale tohle se jí normálně nestává - během práce ve čtvrté divizi vstávala každý den až nelidsky brzo. Na spánkovou derivaci je zvyklá. Že by počas svého uvěznění zlenivěla?
Zavrtěla hlavou a natáhla se pro další prášek, které podle předpisu má brát ráno i večer. Poté vstala a uvědomila si, že se jí zvláštně točí hlava. Nemu jí ihned přispěchala naproti a zachytila ji při pádu. "Musíme jít."
"Já vím, já vím..." Senri znovu našla balanc a promnula si oči. "Nech mě si alespoň vyčistit zuby."
Sotva však dívka položila kartáček zpět na své místo, Nemu ji bez varování chytila do náručí a pomocí shunpo ji jako balíček doručila přímo do místnosti 431. V místnosti panovalo příjemné šero, které Senri v tuto chvíli jen uvítala, jelikož jí šíleným způsobem třeštila hlava.
Mayuri akorát seděl na kolečkovém křesle s nohama na stole a četl si nejnovější vydání Seireitei Communication. Hned jakmile dvě ženy spatřil, odložil časopis stranou a přísně se na Senri zamračil. "Víte, jak dlouho už tu čekám?"
"Přes dvě hodiny, slyšela jsem," odpověděla dívka a zívla. Proč jsem tak unavená? Vždyť jsem spala hrozně dlouho...
Vědec sundal nohy ze stolu a na moment se zadíval na Nemu. Ta náhle přikývla, jakoby si četli myšlenky. "Jestli takhle hodláte dodržovat pracovní dobu..." pokračoval vědec, větu však nedokončil, jelikož se mu právě Senri sesypala před očima.
Nemu ji sice zachytila, ale ničemu to nepomohlo - dívka se neprobírala. Mayuri vyskočil ze židle a přiběhl k nim, zatímco ji Nemu položila na zem.
"Jak se chovala, když jsi ji probrala?" zeptal se spěšně Mayuri a ověřil si, zda dýchá. Poté změřil dívce krční tep, který byl překvapivě klidný. Jakoby jenom spala...
"Podlamovaly se jí nohy, vypadala unaveně."
Mayuri s dívkou zatřásl, ta se však ne a ne probudit. Opatrně jí nadzvedl levé víčko a všiml si, že nemá oko v sloup. Doopravdy spala.
"Dělala ještě něco jiného? Před chvilkou jsi kývla, že spala."
Podkapitánka se zamyslela. "Vzala si nějaké léky."
Ti hajzlové, zaklel v mysli Mayuri a rychle prošacoval ležící dívku. Žádné léky u ní nenašel. Nemu jako vždy věděla, na co její kapitán myslí a za použití shunpo zmizela.
Mayuri mezitím zdvihl dívku a také se přesunul do své vlastní kanceláře, kde příhodně měl i postel pro jedinečné situace, kdy si může dovolit chvíli klidu. Poté, co položil mladou vědkyni na měkkou matraci se otočil a oživil stále zapnutý počítač. To už se však vrátila Nemu.
"Našla?"
Dívka mu beze slov podala krabičku s léky.
"Acostralen? To snad nemyslí vážně," uchechtl se Mayuri a po otevření si všiml, že dva chybí.
Nemu se po chvilce vědcova mumlání odvážila zeptat, co přesně je toto léčivo zač.
"Tohle," začal vysvětlovat její otec podrážděným hlasem. "Dávají ve čtvrté divizi vojákům v bolestech, když na ně nemají čas, aby rychle usnuli a v tom stavu také co nejdéle zůstali. Ale tohle jim teda neprojde... Nemu!" otočil se na ni zuřivě a bezmyšlenkovitě po ní hodil krabičku, kterou mu před chvilinkou přinesla. "Hned běž za Sasakibem, že se chci co nejdřív sejít s hlavním kapitánem. Tak jdeš už?!"
Ještě chvíli poté, co Nemu zmizela si vědec naštvaně drmolil pro sebe a ve svém počítači hledal způsoby, jak Senri vzbudit, aby se mohli vrátit do práce - žádné však nenašel. Mohl teoreticky napochodovat do čtvrté divize a zeptat se, to však bylo pod jeho úroveň. Proto jen otráveně praštil do stolu a zadíval se na spící vědkyni okupujíc jeho postel. Holt bude muset počkat, než se sama vzbudí. Jako vždy mu všemožné vedení Gotei 13, kterého je v těchto případech ke své nelibosti součástí, znovu ztěžuje práci.
Tentokrát si to ale líbit nenechá.
ČTEŠ
We Create Corpses
Fanfiction||BLEACH FF|| Vědec se zadíval na hromadu papírů ležíc na jeho stole. Mohl jimi listovat jakkoliv - žádné výsledky. Nic. Na konci Zimní války se Hogyoku nenávratně spojilo se slabým tělem Aizena a tím pro vědce zmizela jediná šance představujíc poch...
