Report SPN II. víkend

SPN víkend second edition

ČTVRTEK

Jako obvykle nechci vstát. Zase Mordor. Pak mi to dochází. DEAN. Přijede si pro mě před školu. Konečně ho zase uvidím.

Cesta do školy. Přejedu stanici. Nevadí. Přijdu o 35 min. pozdě. Neva, přijdu na druhou hodinu.

Sedím a jsem jak na jehlách. Crowley mě začíná nesnášet. Asi lituje, že se mnou chodí do třídy.

Pak SMS od Deana. Vstal a chystá se.

Další SMS, že sedí v buse směr Praha. (Impabus! :D Nevím, jak mě tohle teď napadlo). Jupí!

Teď se divím, že mě Crowley nezabil rovnou. Nedá se se mnou vydržet. Protože Dean. Těším se na něj, jak dítě do Disneylandu.

14:00. Dean píše, že: „Mam metro, ujelo mi kafe. Nebo obracene? Kazdopadne se blizim!"

Ehm, co?

Jo, fakt jsem to nejdřív přečetl tak, jak to má být správně, a až otázka, jestli to má být obráceně, mě probrala?

Vážně, Casi, vzchop se!

Fajn, já a Crowley jdeme na Karlák pro Deana.

V metru stojíme a čekáme, pomlouváme Deana (s láskou samozřejmě), a najednou přepadení ze zálohy!

„Kolik jsi slyšel?" ptám se, když se mu vrhám kolem krku a odmítám se pustit. Tvrdí, že všechno. Sakra.

Pak Crowley jede domů.

Oběd. Boty. Couračka po Praze. Prachy, třpytky.

CASSIDY! Můj nový a naprosto boží GBF (gay best friend). Pivo, pokec, stěr za stěrem. Dean uražen. Kravata. „Prej turisti!". Vagon. SAKE a domácí bezinkový likér dovnitř nesmí, ale obří kudla a moje pistole ano. (Sekuritka má v hlavě nas... Nasněžíno, samozřejmě.)

Destiel. Ve velkým stylu.

Týpci se „startovačem".

Kostkovaný Případ.

Tahám Deana z průšvihu. K Případu vysílám jasný vzkaz „Moje!". Dává pokoj.

Dean netancuje na pomalé songy. Fňuk. Zjevení kamarádky, kterou jsem 3 roky neviděla. Tanec s docela pohledným neznámým.

Odchod z klubu. Pozvolný přechod do pátku.

PÁTEK

Tacos. Týpek s kytarou. Metro. Eskalátory.

Naložíme se do busu směr Písek. Dean spí. Většinu času. Já usínám s Deanem v náručí. Stewartka pochopila, že nerušit.

Písek. Vyvalíme se z busu. Mrznu. Tady je tak o milion stupňů míň. Přece nejsem za polárním kruhem, ne?

Slepě pochoduju za Deanem. Taxi. Snažím se neusnout.

Konečně doma, sice to není moje doma, ale cítím se tam víc doma než doma. Sakra. Použil někdy někdo slovo „doma" tolikrát v jedný větě? Nah.

Dean zavelí, že postel. Dobře, jsem zničený anděl, ale dělám jakože dobrý.

Dean mě uloží, zaburittuje, a než se otočí, spím. OK. Vím, že mě fotil.

Pak budíček, kafe, obléct a pro Belu. Bel má zácpu na silnici. Potom píše, že nějaký týpek 20 minut čůrá.

Dorazí 10 minut po odjezdu autobusu zpátky domů. Doprovází ji táta Lišák.